Před osmdesáti lety se v rokli Babí Jar nedaleko Kyjeva odehrál masakr židovského obyvatelstva. Během dvou dnů 29. a 30. září 1941 zde nacisté zastřelili téměř třicet čtyři tisíce Židů.
Němečtí vojáci začali obsazovat Kyjev 19. září 1941. Rudá armáda utrpěla drtivou porážku, šest set tisíc obklíčených vojáků padlo do zajetí. Ustupující sovětské ženijní jednotky podminovaly strategické budovy ve městě včetně hotelu Continental. Výbuch náloží zabil stovky německých vojáků. Následuje vlna zatýkání a poprav. V sobotu 27. září Němci postřílejí v nemocnici přes sedm set pacientů.
V neděli 28. září 1941 jsou v ulicích vylepeny vyhlášky, které vyzývají Židy, že se mají následující den ráno shromáždit na vyhrazeném místě.
„Všichni Židé města Kyjeva a jeho okolí jsou povinni dostavit se v pondělí dne 29. září 1941 do osmé hodiny ráno na roh ulic Melnykova – Dokterivská . Vezmou si s sebou peníze a cennosti, dále teplé oblečení a spodní prádlo. Kdo z Židů neuposlechne tohoto rozkazu a bude přistižen na jiném místě, bude zastřelen. Kdo z občanů vnikne do prázdných židovských bytů s úmyslem krást, bude zastřelen.“
Obyvatelé Kyjeva měli mít dojem, že proběhne sčítání Židů, kteří budou pak přesídleni.
Krátce před obsazením Kyjeva své domovy opustilo na sto tisíc židovských obyvatel. Šedesát tisíc Židů ve městě zůstalo. Nechtěli nebo nemohli odejít a také předpokládali, že válka stejně za pár měsíců skončí. Navíc Němci, národ Schillera a Goetheho, měli mezi židovskými rodinami výbornou pověst. V úterý 30. září měli Židé oslavit Jom Kipur, největší židovský svátek.
Masakr kyjevských Židů naplánovali a zorganizovali důstojníci SS Friedrich Jeckeln, Kurt Eberhard, Otto Rasch a Paul Blobel. (První Jeckelnova manželka byla židovského původu. Rozvedl se s ní v roce 1926 a o své tři děti z tohoto manželství se už nezajímal. Jeckeln byl osobně zodpovědný za vraždu dvou set tisíc lidí. Metodě zabíjení říkal „balení sardinek“.) Ukrajinský svědek po válce vylíčil, co 29. září 1941 spatřil: „Tisíce lidí, většinou byli staří, ale i středního věku, všichni táhli zavazadla. A děti! Bože, tam bylo tolik dětí! Někteří lidé byli slabí a nemocní a nemohli se pohybovat bez pomoci. Někteří lidé plakali, jiní je utěšovali. Většina šla mlčky, jako kdyby nad nimi visela kletba. Byl to hrozný pohled.“ Dějištěm nepopsatelných hrůz se stala sto padesát metrů dlouhá, třicet metrů široká a patnáct metrů hluboká rokle, která se nacházela u hřbitova. Příslušníci Einsatzgruppen shromážděné postupně vraždili střelou do týla. V hlášení do Berlína bylo uvedeno, že zastřelili 33 771 osob. (Nemluvňata a batolata do tří let nepočítali.). Masakr přežilo pár lidí. Kyjevská herečka Dina Proničevová předstírala smrt… „Lidem zešedivěly vlasy hrůzou, matky zešílely, když jim vyrvali kojence z náručí a odhazovali za násep z písku.“
Lidé museli odevzdat své cennosti, svléknout se do naha a čekat, kdy na ně přijde řada. Neměli úniku. Mezi oběťmi byli především staří lidé, ženy a děti, většina dospělých mužů byla na frontě.
Hromadnou vraždou v Babím Jaru však systematické zabíjení teprve začínalo. Jen v oblasti kolem Kyjeva bylo během následujících let zavražděno až dvě stě tisíc lidí.
