Co všechno musí dobrý novinář podstoupit, aby přinesl autentickou reportáž z místa, o kterém se mluví jen polohlasem? Americká průkopnice investigativní žurnalistiky Elizabeth Jane Cochraneová, známá pod pseudonymem Nellie Bly, kvůli své práci na dva týdny doslova zešílela a prožila muka ústavní péče přelomu století. Její reportáže, které šokovaly celý svět, z ní udělaly hrdinku doby.
Spisovatelka a novinářka svůj pseudonym odvodila ze známé odrhovačky Stephana Fostera, který zpívá o dívce, jež zabila svého milého, protože jí zahýbal s prostitutkou jménem Nelly Bly. Pro svou práci se dokázala opravdu nadchnout. Ačkoliv se vážným sociálním tématům chtěla věnovat již na počátku své novinářské kariéry, nejprve musela absolvovat nucené kolečko psaní článků o módě, zahradnictví a tipech pro domácnost, což ji ani jako ženu přelomu 19. a 20. století absolutně nenaplňovalo.
V jednadvaceti letech se proto rozhodla odjet z Pittsburghu do Mexika, kde pracovala jako zahraniční zpravodajka. Strávila zde půl roku, bojovala za neprávem uvězněného novináře a po návratu vydala knihu „Šest měsíců v Mexiku“.
Všiml si jí Joseph Pulitzer a nabídl jí práci v novinách New York Word. V roce 1887 na nabídku kývla a začala připravovat svou první velkou reportáž. Jejím úkolem bylo infiltrovat se do ženského blázince a sepsat odtud sérii článků.
Jak zešílet během odpoledne
Třiadvactiletá novinářka se svého úkolu zhostila zodpovědně. Dlouhé hodiny nacvičovala před zrcadlem nepříčetné výrazy, studovala projevy nesvéprávnosti, přestala se mýt a čistit si zuby.
Když si byla jistá přesvědčivostí svého hereckého výkonu, přihlásila se jako kubánská imigrantka Nellie Moreno do dočasného penzionu pro ženy.
V podvečer pak sehrála přesvědčivou etudu a personál na ni zavolal policii. Ta ji následně odvezla k lékařskému vyšetření.
„Bála jsem se, abych neudělala něco špatně, a tak jsem prostě zadržela dech a zírala do prázdna,“ popsala následně ve své knize vzpomínek Ten Days In A Mad House.
Dokonalá infiltrace
Povedlo se a byla prohlášena za pozitivně dementní. Po sérii dalších vyšetření byla poslána na Blackwellův (dnes Rooseveltův) ostrov, kde od roku 1839 fungovala první americká městská psychiatrická léčebna. Měla být nejmodernějším ústavem svého druhu zavazujícím se k morální a humánní rehabilitaci pacientů. Jak daleko byl popis od pravdy, se Nelly Bly měla dozvět již záhy.
„První noc mě vyděsil nářek ženy, která křičela, že je jí strašná zima, a prosila, aby ji Bůh nechal zemřít." Další křičela: „Vražda!“ V častých intervalech se ozývalo také „Nesahej na mě, “ napsala Bly o první noci v ústavu v textu pro New York World Josepha Pulitzera.
Popisuje dále lékaře, kteří léky předepisují jako bonbony a často zapomínají na to, co předepsali předchozí den, hrubé sanitáře, kteří dusí, bijí a obtěžují pacientky. V reportážích píše také o jídle – kašovitém vývaru, zkaženém hovězím, sušeném těstě místo chleba a špinavé vodě.
„Čaj chutnal, jako by byl vyroben z mědi, a chléb se natíral žluklým máslem. Dokonce jsem v něm našla pavouka,“ popsala. „Nebezpečné pacientky jsou svázány provazy, většinu dne musíme sedět na tvrdých lavicích, je nám zima. Všude jsou odpadky a krysy,“ vyprávěla v první reportáži.
Úklid města od přistěhovalců
Kromě nemocných žen se podle Bly dostalo do ústavu také velké množství přistěhovalkyň, které byly mentálně úplně v pořádku, jen neuměly plynně anglicky. „Množství mladých dívek pochází také z chudých rodinných poměrů. Myslely si, že jdou do chudobince, a místo toho je zavřeli sem,“ popsala.
„Vezměte dokonale rozumnou a zdravou ženu, zavřete ji a usaďte ji od 6:00 do 20:00 hodin na lavicích s rovným hřbetem, nedovolte jí během těchto hodin mluvit nebo se hýbat. . . dejte jí špatné jídlo a drsné zacházení a uvidíte, jak dlouho jí bude trvat, než se zblázní. Dva měsíce z ní udělají duševní a fyzickou trosku, “ uvedla Bly ve své knize.
Opona spadla
Vyčerpaná a hladovějící Bly čekala na své propuštění jako na smilování. Po deseti dnech zařídili právníci z New York Word její uvolnění. Bly se pustila se do psaní. Už za dva dny 9. října 1887 vytiskl New York World první část její dvoudílné, vlastnoručně ilustrované série na titulce nedělního vydání.
Články pochopitelně šokovaly veřejnost. I když prostředí blázinců inspirovalo spisovatele a novináře již o pár let dříve (například Charles Dickens a Margaret Fullerová se o ústavy pro choromyslné několikrát opírají), jejich poznávání světa blázinců s průvodcem za zády se ani zdaleka nemohla vyrovnat investigativnímu počinu Nellie Bly.
Zneuznaná reportérka
O dva roky později se Bly rozhodla na svůj investigativní počin navázat dobrodružnou cestou inspirovanou Cestou kolem světa za 80 dní od Julese Vernea.
Poté, co celou trasu absolvovala za 72 dní, očekávala uznání od svého chlebodárce. Ale Pulitzer nereagoval nijak. Bly se to dotklo a dobrovolně opustila New York World i celý novinářský svět.
K žurnalistice se vrátila až o mnoho let později, kdy během první světové války reportovala z východní fronty. Zemřela na zápal plic v roce 1922 ve věku 57 let. Její reportáž „Deset dní v šíleném domě“ však už navždy změnila investigativní žurnalistiku.
