Podle autora knihy Dějiny psychiatrie, profesora Edwarda Shortera až do konce 18. století nic jako psychiatrie neexistovalo. Samostatný obor se začal profilovat až na přelomu 18. a 19. století. Tehdy, zhruba před dvěma sty lety, přišel Němec John Reil s termínem psychiatrie a označil duševní léčebné metody za součást lékařských postupů. Nejednalo se však o nic, co by člověk chtěl dobrovolně podstupovat: bičování, mrskání nebo podávání opia.
I samotné vydělení psychiatrie jako samostatného léčebného oboru však bylo pokrokem. Péče o duševně nemocné výrazně zaostávala za péčí o somaticky nemocné a někteří zvláště neklidní psychicky choří končili i ve věznicích, jak uvádí profesor Šedivec. Na rozdíl od tělesně nemocných pacientů bývali v nehygienických nemocničních sklepech a svázáni v řetězech.
Koncem 18. století, pod vlivem humanismu, začínali někteří volat po rovných podmínkách pro všechny nemocné. Toto období můžeme označit za počátek moderní psychiatrie, přesto dnešnímu pozorovateli přijdou nesmyslné a nehumánní i léčebné metody z 30., 40., dokonce i 50. let minulého století, které jsou k nahlédnutí v galerii. Je to však pochopitelné, protože přes veškerou snahu neužívat omezovací prostředky neexistovala účinná psychofarmaka.
