nahoru

Západ dosud sklízí plody své chamtivosti. Za zfanatizovaný Írán si mohou Spojené státy samy

Lukáš Lhoťan 7. května 2021 • 06:10
Západ dosud sklízí plody své chamtivosti. Za zfanatizovaný Írán si mohou Spojené státy samy
foto: wikimedia commons

V České republice dnes málokdo ví, že v těchto dnech je výročí události, která v konečném důsledku vedla k tomu, že se moci v Íránu chopili šíitští islamisté pod vedením ajatolláha Chomejního. Dne 29. dubna 1951 jmenoval íránský šáh předsedou vlády Íránu Muhammada Mosaddeka, kterého o devět dní později ve funkci potvrdil i íránský parlament. Mosaddek byl demokratický nacionalista s jistými levicovými postoji a jeho snaha zbavit Írán ekonomické kolonizace anglických firem nakonec vedla americkou tajnou službu CIA k zorganizování státního převratu v Íránu a nastolení diktatury šáha Muhammada Rezá Pahlavího, což v konečném důsledku vedlo až k islámské revoluci.

Celý tragický příběh odstranění Mosaddeka ukazuje nejen to, že mnohdy byl tzv. boj proti komunismu pouze zneužit k prosazení ekonomických zájmů západních firem, ale i to, kam za několik desetiletí může vést důsledek takových činů, kdy západní tajné služby odstraňují pomocí manipulací a převratu demokraticky zvolené a sekulárně smýšlející politiky. Právě s tragickými následky odstranění Mosaddeka v polovině 20. století se i dnes stále potýkají Íránci i Západ.

Poté, co íránský šáh jmenoval Mosaddeka v roce 1951 premiérem Íránu, Mosaddek začal prosazovat silně nacionální a sociální politiku s cílem navrátit íránské bohatství do rukou státu. Mosaddek ovšem nebyl žádným komunistou, ale musel se o podporu íránské levice opírat, aby vyvážil politickou konkurenci, a to se mu nakonec stalo osudným.

Například v otázce ropy byly podmínky nastaveny vysloveně nevýhodně v neprospěch Íránu, na jehož území Angličané ropu těžili. Ze zisku měl mít Írán pouze 20 % a zbytek byl Britů, tedy respektive Anglo-íránské ropné společnosti (předchůdce dnešní British Petroleum). Britové v ekonomické oblasti tvrdě zneužívali toho, že Írán v minulosti okupovali a kolonizovali. Mosaddek se tomu pokusil čelit zestátněním celého ropného průmyslu (1. května 1953) tak, aby z nerostného bohatství měl užitek íránský stát, a ne Velká Británie.

Britové tehdy ignorovali demokratickou volbu íránského lidu a pokusili se ekonomickými embargy a demonstrací vojenské síly donutit Írán ke kapitulaci a navrácení jeho ropných zdrojů pod britskou kontrolu. Celá tato situace přivedla Írán k vnitřní krizi, kdy se Mosaddek pokusil získat další vládní pravomoci, ale protože mu je odmítl šáh udělit, v roce 1952 Mosaddek rezignoval z funkce premiéra Íránu. Jeho nástupcem se stal probritský Mírzá Ahmad Ghavám, který začal s Brity vyjednávat.

Tehdy se ovšem vzbouřila většina íránské společnosti, které vadila ekonomická nadvláda Britů nad Íránem, a došlo k veřejným demonstracím, kdy se společně za obranu íránských zájmů postavila různorodá koalice naprosto odlišných společenských skupin od komunistů po některé islámské duchovní. V červenci roku 1952 při masových demonstracích proti ústupkům Britů a na podporu Mosaddeka zahájila íránská armáda palbu do demonstrantů a některé zabila. To vedlo k pádu probritské vlády Ghavámiho a návratu Mosaddeka do premiérské funkce. Tehdy se Mosaddek musel již politicky opřít nejen o nacionalisty, ale i komunisty a některé reformně smýšlející muslimské duchovní. Jeho popularita u íránského lidu ovšem byla nebývale vysoká.

V lednu 1953 proběhly v Íránu svobodné volby, které potvrdily Mosaddeka v jeho premiérské funkci, ale zároveň se stupňovalo napětí s Velkou Británií. Írán odmítal požadavky Britů na jakékoliv reparace za zrušení britské kontroly nad zisky z ropy. Zároveň kulminovalo napětí uvnitř Íránu tím, že počátkem srpna proběhlo referendum, které ukončilo vládu šáha nad Íránem a z Íránu se měla stát republika. Volby však byly označeny za zmanipulované. Šáh uprchl do Evropy, ale ještě před svým útěkem vydal 15. srpna 1953, tedy několik dní po svém sesazení lidovým referendem, dokument o sesazení Mosaddeka z pozice premiéra a určil za premiéra generála Fazlulláha Záhidího. Ten měl poté být hlavní postavou státního převratu proti Mosaddekovi.

Vývoj v Íránu znepokojoval politiky v USA. Mosaddek totiž nejen zestátnil britskou ropnou společnost, ale stal se i politicky dosti závislým na íránských komunistech a hlavně začal provádět určité ekonomické reformy, například pozemkovou reformu ve prospěch chudých lidí, které byly vnímané jako projev příklonu ke komunismu. Objevila se tedy obava z příklonu Íránu k Sovětskému svazu.

Tam, kde neuspěla Velká Británie, se rozhodly uspět USA. V dubnu roku 1953 tak odsouhlasil tehdejší šéf americké rozvědky CIA Allen Welsh Dulles na základě pokynů ministra zahraničí USA Johna Fostera Dullese finanční a logistickou podporu svržení demokraticky zvoleného premiéra Íránu a jeho nahrazení Západu loajálním šáhem. Američtí diplomaté a agenti rozvědky pomohli zorganizovat skupinu vojáků, stoupenců šáha a náboženských konzervativců a v rámci tzv. operace Ajax zahájili destabilizaci íránské nacionalistické vlády. Američtí agenti se například vydávali za stoupence Mosaddeka a jeho jménem terorizovali veřejnost a společenské představitele, aby tak vyvolali hněv proti Mosaddekovi a zbavili ho lidové popularity.

Následně pučisté vedení generálem Záhidím provedli 19. srpna roku 1953 státní převrat a svrhli demokratickou íránskou vládu vedenou Mosaddekem a předali moc opět do rukou šáha, který nastolil brutální diktaturu. Mosaddek byl zatčen, uvězněn a nejprve odsouzen k smrti, což mu následně bylo změněno na 3 roky vězení, a poté byl držen v domácím vězení, a to až do roku 1967, kdy zemřel.

Politici USA odstraněním Mosaddeka a nastolením diktatury šáha dosáhli krátkodobě svého cíle a z Íránu se stal těsný spojenec USA, ale brutální prozápadní diktatura a všeobecná známost podílu Západu na svržení demokraticky zvolené íránské vlády nakonec po několika desetiletích vedly k lidovému povstání v roce 1979, kdy lidé demonstrovali proti diktatuře šáha pod portréty svrženého Mosaddeka jako symbolu vzdoru nejen proti šáhovi, ale i proti USA. Tehdy dlouhodobé nespokojenosti Íránců s diktaturou šáha obratně využil jistý ajatolláh Chomejní, který dokázal mistrně těžit z lidového odporu proti šáhovi a ovládnout Írán, z kterého udělal první islamistický režim na světě.

A dnes po víc než 40 letech existence se tento režim stává stále větší hrozbou nejen pro zájmy Západu v muslimském světě, ale i pro existenci Státu Izrael a v jistém smyslu i pro globální bezpečnost. Zároveň svržení Mosaddeka pomocí lží, manipulací a podvodů vedlo k tomu, že Západ ztratil značný morální kredit, a to nejen v muslimském světě. Ještě dnes je v mnoha muslimských zemích běžné, že vládnoucí režim označuje právě s odkazem na případ svržení Mosaddeka opozici za placené agenty Západu. A mnoho lidí tomu věří, protože znají historii amerického svržení demokratické vlády v Íránu v roce 1953.

Na přelomu dubna a května roku 1953 se tak začal psát příběh, který na počátku vůbec nevypadal, že by měl ještě víc než 60 let od svého napsání ovlivňovat životy milionů lidí. Přitom však krátkodobý úspěch západního svržení demokratické vlády v Íránu nakonec nahradil dlouhodobý neúspěch. Západ možná mohl mít v Íránu spojence a partnera, ale to vše bylo obětováno ekonomickému zisku, a to i za cenu svržení demokraticky zvolené vlády. Nezbývá než doufat, že se odpovědní lidé z této chyby poučili, a pokud ne, tak se pak nelze divit klesajícímu vlivu Západu ve světě. 





Diskuse ke článku