
Nový americký prezident očima fotografů: Jak ho vidí autoři jeho nejslavnějších portrétů?
Donald Trump strávil pod drobnohledem médií takřka celý život. Jako celebrita se objevil na obálkách většiny mainstreamových časopisů a pózoval pro obrovské množství fotografů. Co si tedy o něm myslí ti nejlepší z oboru? Podařilo se jim nového prezidenta prohlédnout? A jaký je podle nich ve skutečnosti? Na to odpovídali v reportáži časopisu Time.
William Coupon (1983)
"Fotil jsem ho dvakrát a tohle je můj nejoblíbenější snímek. Trump zrovna nabízel, že bude vyjednávat mír mezi Palestinou a Izraelem. Napadlo nás, že seženeme tohohle ptáka. No a ten za sebou samozřejmě nechal nějaký ten trus. Trump byl ochotný, ale rozhodně ani trochu šťastný. Bylo to to něco v jeho očích, o co nakonec šlo. V jeho očích, ne toho ptáka."
Harry Benson (časopis People, 1990)
"Krátce potom, co otevřelo kasino Taj Mahal v Atlantic City jsem tam jel fotit Trumpa. Řekl mi, že tam mají v trezoru přes milion dolarů a já mu odpověděl, že jsem milion dolarů pohromadě nikdy neviděl. Donald nakráčel dovnitř a zvedl v rukách přesně milion, což vyvolalo pěkné pozdvižení, protože to bylo proti všem pravidlům casina. Když mu začaly peníze padat z klína, tak jsem vyfotil nejlepší snímek."
Max Vadukul (New Yorker, 1997)
"Ukázal jsem panu Trumpovi přesně to, co jsem chtěl a on měl ten výraz: "Ale to zvládnu ještě líp." A na první pokus se mu to povedlo a skočil ještě výš. To co se mi na tom snímku, který je dnes ikonickým, líbí, je ten postoj, ta elegance, to sebevědomí. Tehdy jsem ho vůbec neznal, ale jeho osobnost z něj vyzařuje. Ta fotka říká opravdu hodně."
Tomo Muscionico (Spiegel, 1999)
"Když se na to dívám zpětně, vidím silný portrét magnáta, z jehož řeči těla vyzařuje nadřazenost, sexualita a arogance. Tenhle moment s ním v limuzíně říká všechno."
Platon (Fortune, 2003)
"Řekl jsem mu, aby se díval zpříma do objektivu a snažil se jeho hlavu zachytit tak symetrickou, jak jen to šlo. Se zábleskem v oku mi řekl: "Ne. Tohle je moje lepší strana." Natočil ke mně pravou tvář, jakoby mi prezentoval vlastní značku tak, jak chtěl on. Často jsem o tom momentu přemýšlel a podle mě to vypovídá něco fascinujícího o charakteru téhle výjimečné a rozporuplné osoby. Podle mě rozumí médiím. Je spokojený sám se sebou. Rád si před objektivy hraje a je schopen do výsledku otisknout svůj způsob autenticity. Věřím, že sám zvládl kompletně přeměnit politickou a mediální situaci. Naše prezidentské volby změnil v reality show. Všichni pak museli hrát podle jeho pravidel."
Marco Grob (TIME, 2011)
"Celý život přemýšlím nad tím, proč nosíme právě ty obličeje, které máme. Proč lidé touží po moci? Dají se najít tyto motivy v jejich tváři? Nebo snad v gestech? Co jejich řeč těla? Potkal jsem mnoho mocných lidí a netroufám si nabídnout odpověď, ale snažím se nabídnout tu otázku. Tenhle snímek mě opravdu zasáhl, protože se v něm Trump snaží na mě nějakým způsobem napojit. I přesto byl jeho pokus o spojení ledově chladný. Šlo prostě o byznys."
Peter Yang (Rolling Stone, 2011)
"Zhluboka jsem se nadechl a ukázal mu obrázek Myslitele (socha Augusta Rodina pozn. red.). Než jsem mohl cokoliv říct, tak mi sebral papír z ruky, prohlédl si ho a už seděl na svém místě. Párkrát jsem ho vyfotil, on mi potřásl rukou a rychle zmizel ve dveřích."
Martin Schoeller (Time, 2015)
"Chtěl jsem si pohrát s tou představou, že sám sebe považuje za skvělého vůdce a zachránce Američanů. Napadlo mě, že nemůže být nic lepšího než národní pták. Je to perfektní symbol. Protože jsem už s dravci v minulosti pracoval, věděl jsem, že to nebude nic jednoduchého a může se stát hodně neočekávaných věcí. Přijde mi, že konfrontace těch dvou vytvořila perfektní spojení."
Nigel Parry (Esquire, 2015)
"Poté co pan Trump odmítal poslouchat instrukce a trval na tom, že ho nemůžu vyfotit z profilu, jsem se rozhodl, že jedinou cestou bude konfrontační fotografie. Konfrontační fotografie pro konfrontačního člověka. Myslím, že to tahle fotografie splňuje."