Jen těžko by filmový milovník hledal bizarnější film než je maďarský počin Taxidermia z roku 2006. Tenhle hodinu a půl dlouhý snímek sleduje tři generace mužů, jejichž životy provází události, které jako by vypadly z deníku markýze de Sade. Pohlavní styk s prasnicí? Ano. Vyžraný mistr jedlíků? Samozřejmě. Podivínský syn vycpavač? Ale jistě. Tenhle surrealistický snímek ale nezkousne každý.
Přesný žánr tohoto filmu se jen těžko odhaduje - jde snad o horor? Nebo komedii? Snovou vizí, nebo chcete-li spíše vizí noční můry, prezentuje interpretaci socio-politických dějin Maďarska po druhé světové válce. První z tří generací mužů je vojenským sluhou, který je za po válce odsouzen k podružné práci a životě v nuzné chatrči. Čas si krátí fantazírováním, které vyústí v oplodnění ženy jeho poručíka. Muž se ovšem probouzí vedle zneužité prasnice.
Ze svazku se narodí synek, které se později stane mistrem v jedení na čas. I on má syna, který je ale neduživým vycpavačem. Celý film vrcholí ve chvíli, kdy nejmladší muž vycpe svého otce, kterého zabily jeho vlastní hladové kočky. Sám sebe uzavře do mechanického zařízení, pomocí léků a přístrojů si odejme orgány a vycpe i sám sebe. Zařízení mu nakonec setne hlavu. Zůstane tak dokonalá socha ve společnosti obludně tlustého vycpaného otce a koček.
Režisér Gyorgy Pálfi jak se říká nastavil zrcadlo společnosti - doslovnými obrazy vytvořil kritiku konzumu, egoismu a ukájení vlastních potřeb, ať už jde o sex, chorobné fantazie nebo jídlo. Vše ale provází hnus a odpudivost v těch nejnechutnějších formách.
Však také nejslavnější hláškou z filmu je: „Pojmenovali po mě techniku zvracení.“ A že zrovna toho si ve filmu užijete opravdu dost.
