Některá monstra jsou horší než jiná - mezi ty nejodpornější bezpochyb patří Japonka Mijuki Išikawa, porodní asistentka a později i ředitelka porodnice. Na svědomí má několik desítek životů novorozenců. Ráda o sobě tvrdila, že vražděním pomáhá chudým rodinám, které by se o dítě nemohly postarat. Od rodičů si ale za svou službu nechala dobře zaplatit. Spolu se svým manželem, který jí byl nápomocen, dostala směšně krátký trest.
Na vraždění neviňátek si Mijuki Išikawa postavila prosperující živnost. Jejímu úspěchu napomohla celá řada okolností - Japonsko bylo ve 40. letech chudou zemí, děti se ale rodily jako na běžícím pásu, potraty byly totiž nelegální. Spousta rodin tak řešila existenční problémy. Řešit je vraždou dítěte nebylo v té době v Japonsku ale nijak ojedinělé. Vláda o podobných případech moc dobře věděla, ale život miminka pro ně neměl cenu a jeho práva fakticky neexistovala.
Mijuki Išikawa se svým manželem tak neměli nejmenší problém najít desítky rodičů, kteří ze zoufalství zaplatili za smrt vlastního potomka. Rodiče dítě nechali v porodnici a Išikawa se o ně prostě přestala starat. Dítě pak zemřelo kvůli zanedbání péče. Mnoho jejích kolegyň bylo celou věcí znechuceno, ale Mijuki si našla i pomocníky - třeba lékaře, který falšoval úmrtní listy.
Tato porodní asistentka z pekla navíc sama věřila, že dělá rodičům i společnosti službu - i její cena za vraždu byla prý nižší, než by byly výdaje spojené s výchovou dítěte. Išikawin právník odhadl, že si svým „podnikáním“ vydělala v přepočtu asi 20 milionů korun!
Přítrž jejímu řádění učinili dva policisté, kteří náhodou objevili v porodnici pět mrtvolek. Vyšetřování ukázalo, že nezemřeli přirozeně. Nakonec se podařilo potvrdit 84 obětí, reálné číslo bylo ale pravděpodobně až dvakrát tak vysoké. Od soudu dostala Išikawa nejprve osm let (její manžel čtyři roky), po odvolání jí ale trest byl snížen na polovinu. Bbyl tak nízký patrně právě kvůli tradičnímu vnímání dětí a ceny lidského života v té době. Její zločin ale přispěl k legalizaci potratů v Japonsku.
