Jedním z nejlepších malířů rokoka byl Francois Boucher. Jeho libůstkou bylo malování ženských nahých těl, které na plátně uměl dovést k dokonalosti. Tato jeho dovednost však ležela v žaludku filozofovi Denisu Diderotovi, který v podstatě zničil jeho zářnou malířskou kariéru.
Obraz Diana v lázni patří k nejvýznamnějším dílům rokoka. Autorem této erotikou nabité malby je malíř Francois Boucher. Je na ní římská bohyně lovu Diana, která relaxuje po koupeli po boku nymfy. Obě jsou nahé a jejich křivky a vyobrazení fascinují svou dokonalostí a smyslným nádechem. Tím však Boucher porušil dané zvyklosti. Diana se totiž obvykle zobrazovala jako neohrožená amazonka se zbraní v ruce, nikoliv jako zranitelná, nahá žena při intimní chvilce.
V roce 1742 při uvedení obraz propadl a navíc se na Boucherovu hlavu snesla vlna kritiky z úst filozofa Denise Diderota. Ten obvinil Bouchera, že maluje ženy jako kurtizány a nadbíhá vkusu šlechty, je vyumělkovaný a nepřirozený. Přitom Boucherovi šlo v jeho přáci především o dokonalé zobrazení modelu, ne jeho psychologii. Hlasitá kritika Diderota dokázala pořádně opepřit konec Boucherovy kariéry. Kvůli němu se totiž stal spíše odsuzovaným než obdivovaným umělcem.
