Jedním z nejnecudnějších obrazů Rokoka je dílo malíře Jeana Baptisty Greuze, které nese název Rozbitý džbán. Na první pohled byste možná ani nehádali, že by toto plátno skrývalo erotické tajemství, které je navíc spojeno s někdy až absurdními slovanskými zvyky a tradicemi.
Na obraze s názvem Rozbitý džbán můžeme obdivovat umění malíře Jeana Baptisty Greuze, který dokázal v roce 1771, namalovat jedno z nejerotičtějších děl. Je na něm dívka v potrhaných bílých šatech a květinami ve vlasech, které vykukuje bradavka. V rukách drží rozbitý džbán, který je symbolem ztráty panenství. Vzhledem k roztrhanému oděvu je otázka, zda si její poctivost někdo vzal násilím nebo podlehla víru vášně.
Jean Baptista Greuz při malování tohoto obrazu vycházel ze slovanských zvyků, mezi které patří házení džbánů o zeď po vykonání prvního manželského sexuálního aktu. Poté, co vše proběhlo v pořádku, hodil manžel džbán o zeď nebo vykonal jinou hlasitou činnost (třeba vystřelil z pušky), aby všichni věděli, že je vše tak, jak má být.
Slované měli v tomto směru poměrně zvláštní a přísné zvyky, které se musely dodržovat. Svatební lože bylo v komoře, ve stodole, na sýpce nebo v maštali. Probíhaly zde také magické rituály, které měly zajistit plodnost páru. Do lože se dávaly různé předměty nebo třeba i děti. Nevěsta dostala bílou svatební košili s dírou vepředu a tato košile byla po koitu kontrolována, jestli jsou na ní znaky "poctivosti". Před začátkem manželka svému muži musela zout boty. Sexuálnímu styku občas někdo přihlížel (pro kontrolu). A když manžel nemohl vykonat svoji povinnost, zastoupil ho buď bratr ženicha, bojar nebo zkušená stará žena.
Pokud dívka nebyla panna a přišlo se na to, byla vystavena kruté potupě. Zpívaly se posměšné písně, na oslu byla poslána zpět k rodičům a v některých zemích mohl tuto dívku její manžel dokonce veřejně zbít. Na Slovensku třeba rodiče nepoctivé nevěsty dostávali lahev obalenou v peří se slepičí hlavou a pařáty.
