Christa McAuliffe učila na střední škole ve státě New Hampshire ekonomii, práva a historii. Když NASA v roce 1984 vyhlásila s podporou prezidenta Reagana program Učitel ve vesmíru, nadšeně se přihlásila. Celý život byla cesta do kosmu jejím snem. Program měl uctít americké pedagogy a zvýšit zájem dětí o vědy jako fyzika a matematika. Učitel na palubě raketoplánu měl předvést lekce z fyziky, které by studenty inspirovaly.
K ničemu z toho ale nedošlo... Christu sice NASA vybrala z celkem 11 000 zájemců, rok ji trénovali a vzdělávali a nakonec ji ve skafandru posadili mezi ostatní astronauty na palubu raketoplánu Challenger, ale tam šťastný příběh končí. 73 vteřin po startu došlo k vážným komplikacím a raketoplán vybuchl. Později se ukázalo, že selhalo těsnění pomocné rakety, kvůli čemuž prohořel spoj mezi raketou a externí nádrží. Raketa do nádrže narazila a způsobila ohromnou explozi.
Dlouhou dobu NASA tvrdila, že celá posádka raketoplánu zemřela ihned a nikdo netrpěl, což mělo být drobnou útěchou po tak šílené tragédii. Při prohledávání dna oceánu kam trosky dopadly, objevili potápěči tři použité dýchací přístroje - minimálně tři členové posádky tak výbuch přežili a několik dalších desítek vteřin strávili ve strachu z přicházející smrti.
Televize, rádia i noviny se dlouhé týdny nevěnovaly téměř ničemu jinému. "Amerika oněměla!" byl jeden z oblíbených titulků. Někteří starší občané prý nehodu dokonce přirovnávali k vraždě prezidenta Kennedyho. Většina médií se ale shodla na jednom - národ celou události vnímal tak silně právě kvůli Christě. Byla první civilistkou, která se měla podívat do vesmíru. Jako učitelku ji navíc sledovaly tisíce dětí po celé zemi, mnoho z nich bylo startu raketoplánu přítomno osobně. Na vlastní oči viděli, jak žena, která je měla inspirovat zemřela kvůli nešťastné náhodě - špatné těsnící vlastnosti totiž způsobily nezvykle nízké teploty při startu.
