Budu k vám upřímná: měřeno filmy, máme za sebou až povážlivě smutný rok. Nebýt osvědčených (a naštěstí stále funkčních) animovaných franšíz, neměla bych letos do žebříčku komedií téměř co dát. Raději se nebudu pouštět do úvah, co to vypovídá o světě, protože když se ze života ztratí humor, znamená to jeho konec. Naštěstí se na sklonku roku zjevil jeden skvostný český kousek, který situaci zachránil. Prozatím.
- Vlastníci
- The Beach Bum
- Tenkrát v Hollywoodu
- Ovečka Shaun ve filmu: Farmageddon
- The Farewell
- Toy Story 4: Příběh hraček
- Yesterday
- Šprtky to chtěj taky
- Králíček Jojo
- Vždycky budeš moje možná
1. Vlastníci (režie Jiří Havelka)
Nestává se často, aby se česká komedie protlačila do světové Top 10 nejlepších komedií, natož aby ji ovládla. Režijní debut Jiřího Havelky však představuje natolik komplexní zážitek, že strčí do kapsy všechny zahraniční konkurenty. Na první pohled jsou Vlastníci nezávazná taškařice na téma schůzování nabízí kromě bezchybného humoru i katarzi, neefalšovaný emocionální otřes, který se s ním organicky prolne. Vlastníci tak nejsou pouze velevtipnou reminiscencí české byrokratické reality, ale i právoplatou metaforou české polistopadové společnosti. Neskonale vtipnou a neskonale trpkou.
2. The Beach Bum (režie Harmony Korine)
Na Beach Bum je nejlepší, že se nikomu a ničemu nepodobá. Respektive pokaždé, když k tomu začne směřovat, udělá něco zcela nečekaného a posune se zase o krůček blíž k blažené nesmyslnosti. Nemá děj, nemá normální hrdiny, řídí se výhradně vlastními nepředvídatelnými pravidly. Má dryáčnicky svobodného ducha stejně jako básně, které jeho hlavní hrdina recituje. Jeho nejúčinnější zbraní je Moondog McConaughey - floridská inkarnace Dana Nekonečného, bizarní rozevláté zjevení, které nedělá nic normálně. Sverázná odvozenina Big Lebowského říznutého McConaugheyem z dob, kdy v Malibu hrával nahý na bonga. A neříkejte, že vám to nezní svůdne.
3. Tenkrát v Hollywoodu (režie Quentin Tarantino)
Filmy Quentina Tarantina mohou díky svému širokému žánrovému rozpřahu figurovat takřka v jakémkoli žebříčku, takže proč ne mezi nejlepšími komediemi. Jeho dvanáctý počin Tenkrát v Hollywoodu navíc jako by shrnoval vše, co na jeho filmech zbožňujeme: je zábavný i moudrý, poťouchlý i nezáludně radostný. Bohatý na odkazy a (čím dál rafinovanější) vtípky, požitkářsky pomalý, leč s nepostihnuitelnou vnitřní dynamikou, zdánlivě nesmyslný, a přitom nekonečně smysluplný. Krásný. Filmový s velkým F. A vtipný.
4. Ovečka Shaun ve filmu: Farmageddon (režie Richard Starzak)
Spielbergovské schéma, kubrickovské citace, Matrix, Transformers, Hvězdné války, gender, třídění odpadu i rudé hvězdy: to vše a tisíckrát víc dokázal Richard Starzak pospojovat s tradičním aardmanovským šarmem. Člověk nepřestává žasnout, jak do detailu lze jít bez jedniček a nul, jen s obyčejnou plastelínou.
Osobitý modelínový svět zabydlený ovcemi a psem Bitzerem funguje i ve druhém celovečerním filmu o Shaun podle svých neměnných a stále smysluplných pravidel (ovce rebelují, pes uděluje lekce a všichni se tomu smějeme), střet s mimozemskou civilizací jej ovšem vítaně oživí.
5. The Farewell (režie Lulu Wangová)
Komediální drama, jež o životě a smrti promlouvá s takovou samozřejmostí a lehkostí, až to bere dech, úspěšně odstartoval na festivalu v Sundance. Byť jej natočila rodačka z Pekingu, odehrává se v Americe, kde Lulu Wangová žije, a to z něj dělá film přístupný praticky komukoli. Příběh mladé Číňanky Billi (Awkwafina), jež se ze Spojených států vrací za nemocnou matkou do Číny, vypráví drásavě i humorně a jen jakoby mimoděk odkrývá propastné rozdíly mezi oběma kulturami. Rozdíly, jež se mohou prohloubit nebo zmizet, obojí v závislosti na naší ochotě sdílet s hrdiny emoce - a že jich tu je!
6. Toy Story 4: Příběh hraček (režie Josh Cooley)
Čtvrtá a údajně už skutečně poslední kapitola příběhu o hračkách, které mají duši, stvrdila pověst pixarovského studia coby značky, jež rozumí potřebám dětí i dospělých. Nově tak přibyl prvek stárnutí, jež původně bezstarostnou zábavu rozšiřuje o bezmála existenciální rozměr (kovboj Woody si uvědomí, že když děti dospějí, může to znamenat konec). Současně však nechybí akce a záplava víceúrovňových vtípků, srozumitelných napříč generacemi. Oproti třem předchozím čtvrtý díl Toy Story trochu více ždíme slzy a chybí mu i jejich stylová lehkost, přesto jde stále o zábavu z kategorie nadprůměrná.
7. Yesterday (režie Danny Boyle)
Když je pod něčím podepsaný Richard Curtis, musí to být sranda. Boyleovo jméno zase představuje záruku, že nepůjde o úplnou ptákovinu. Režisérovi doživotní fanoušci (já) sice možná čekali víc, ale jako ničím nezatěžkaná letní zábava splňuje Yesterday vše, co jí žánr předepisuje. Baví, dojímá a (především) nutí člověka zpívat. Slibná výchozí úvaha, jak by vypadal svět, kdyby nepoznal Beatles, zaměstná nakonec divákovu mysl méně, než notoricky známé melodie použité s boyleovskou samozřejmostí. Ale komu by to vadilo.
8. Šprtky to chtěj taky (režie Olivia Wildeová)
…aneb velký návrat žánru teenagerovské komedie v té nejčistší podobě. Zahraniční kritici ho trefně nazývají “holčičí Superbad” podle dnes už kultovního titulu z roku 2007. Pracuje totiž se stejným dějovým schématem a sází na stejný typ humoru. Jednu z hlavních postav dokonce hraje mladší sestra Jonaha Hilla, chlapíka, jejž poprvé zviditelnil právě Superbad. Režijní debut herečky Olivie Wildeové je svěží, vtipný a vynalézavý, školačky Molly a Amy roztomile opravdové, soundtrack zákeřně chytlavý a navzdory debilnímu názvu tu lze mluvit o inteligentní zábavě.
9. Králíček Jojo (Taika Waititi)
Novozolánďané vždycky uměli tít do živého takovým zvláštním, nevybíravě syrovým a přitom samozřejmým způsobem, a režisér Tom Waititi není výjimkou. Satirou zasazenou do období druhé světové války pádně a vtipně připomíná, že nacismus je v prvé řadě naprosto absurdní ideolgie a jako s takovou s ní také zachází. Hranice mezi komickým a groteskním se v jeho snímku stává nebývale tenkou a právě to z něj dělá velmi specifický zážitek. Ostatně stačí naznačit zápletku: německý chlapec má matku, jež ve sklepě skrývá židovskou dívku, a pak také imaginárního kamaráda jménem Adolf Hitler.
10. Vždycky budeš moje možná (režie Nahnatchka Khan)
Nebudeme si lhát do kapsy: byla by to vlastně úplně obyčejná romantická komedie, kdyby - kdyby v ní “nečaroval” Keanu Reeves. Cameo v podobě idiotské verze jeho samého je dostatečným důvodem pro to, abyste film z produkce Netflixu objevili a přijali za svůj. Ústřední dvojice (Randall Park a Ali Wong) je sympaticky atypická, do karet jí hraje i uvěřitelná vzájemná chemie a ostatní jim to přinejmenším nekazí.
