Natáčení seriálu ALF bylo pro herce peklem. Tvůrce trval na tom, že je loutka skutečný mimozemšťan
- Peklo na placu: Natáčení seriálu ALF provázely desítky hodin čekání, podlaha prošpikovaná nebezpečnými propadlišti a fyzické i psychické vyčerpání herců.
- Posedlost tvůrce: Autor loutky Paul Fusco striktně trval na tom, že ALF je živý mimozemšťan Gordon Shumway, a štáb terorizoval svým nesnesitelným perfekcionismem.
- Hořká daň za úspěch: Zatímco sitcom z 80. let trhal rekordy sledovanosti, toxická atmosféra na placu měla za důsledek psychické problémy i alkoholismus mezi herci.
Jeden z nejpopulárnějších seriálů 80. let, který dnes slaví čtyřicátiny, by se dal zároveň považovat za jedno z nejhorších pracovních míst v historii televizní tvorby. Podivné a excentrické nároky tvůrce Paula Fusca proměnily zákulisí a natáčení seriálu ALF v peklo. Technicky náročné natáčení a napjatá atmosféra na place přinesly hercům řadu nepříjemných zkušeností, u některých z nich se později objevily i vážné osobní problémy. Výstřelky se nakonec obrátily i proti samotnému Fuscovi. Ale popořadě.
Herec, loutkovodič a iluzionista Paul Fusco se do šoubyznysu dostal na začátku 80. let, kdy ho kanál Showtime angažoval v loutkových televizních projektech. Během práce s různými postavičkami narazil Fusco na jednu, která se běžné dětské tvorbě vzpírala. Loutku nosatého mimozemšťana proto začal rozvíjet jako samostatnou postavu, zkoumal její charakter a hledal způsob, jak ji uplatnit v televizní tvorbě.
Fuscův vztah k loutce postupem času přerostl v cosi podivného. Málokdy se od ní vzdaloval, seděl dlouhé hodiny o samotě, piloval každičký pohyb a grimasu, vymýšlel postavě osobnost, hlas, způsob vyjadřování, specifický smysl pro humor. Fusco s ALFem, jak postavě říkal, vystupoval také na veřejnosti a postupně z něj vytvořil výraznou samostatnou postavu.
Jak vznikal sitcom ALF: Dvojsmyslný humor a odmítnutí u studií
V polovině 80. let se Fusco spojil se scénáristou Tomem Patchettem a začal s ním vyvíjet námět televizního sitcomu. Základní idea excentrického mimozemšťana narušujícího spořádaný život usedlé rodiny byla pro humorné zpracování jako dělaná. Když ale dvojice začala obcházet televizní studia, setkala se s řadou odmítnutí. Co se studiím na Fuscově konceptu nelíbilo?
Jedním z důvodů pro odmítnutí prý bylo to, že ALFův tvůrce nechtěl cílit jen na dětské publikum, což bylo u pořadů s loutkami běžné, ale zapojoval do scénáře humor, který by měl oslovit zejména dospělé diváky. Příběhy tak byly plné dvojsmyslných narážek, často až překvapivě obhroublých vtipů a postrádaly jakékoliv morální ponaučení. Navíc přesvědčit studia o tom, že se dospělí diváci budou chtít dívat na sitkom s loutkou, bylo sámo o sobě náročné.
Fusco navíc požadoval, aby byl seriál založený na premise, že v něm nevystupuje loutka, ale skutečný mimozemšťan jménem Gordon Shumway. Jméno ALF je mimochodem zkratkou anglického „Alien Life Form“, tedy „mimozemská životní forma“. Základní premisou seriálu bylo, že ALF ztroskotá na Zemi a ukryje se u rodiny Tannerových. Než ale stihl Fusco svůj poměrně komplikovaný koncept vysvětlit, bylo prý často po schůzce.
Drzý trik ve studiu NBC: Jak si loutka ALFa vybojovala pilotní díl
Když si Tom Patchett začal zoufat, usmála se na dvojici štěstěna. Ve studiu NBC se jim podařilo sjednat schůzku s vizionářským šéfem Brandonem Tartikoffem. Ten měl na kontě největší televizní hity 80. let. Pod jeho vedením se na obrazovkách objevily seriály jako Hill Street Blues, L.A. Law, Law & Order, The Cosby Show, Cheers, Seinfeld, The Golden Girls, Miami Vice, Knight Rider nebo A-Team. Jeho odvaha ale vedla i k tomu, že vedle úspěchů nastřádal i řadu propadáků a v polovině 80. let zrovna potřeboval vytáhnout další eso.
Schůzka s Fuscem a Patchettem začala opět rozpačitě. Když se šéfové NBC začali dívat na hodinky a zívat, sáhl Fusco do tašky a vytáhl z ní loutku ALFa. Zatímco Patchett pokračoval ve výkladu, mimozemšťan zmatené televizní exekutivce znuděně pozoroval, pak se začal šťourat v nose a vydolovaný poklad si otřel do Tartikoffova saka. Po vteřině šokovaného ticha se zasedací místnost otřásla výbuchem smíchu a dvojice odcházela domů s podepsaným kontraktem na natočení pilotního dílu.
Peklo na natáčení ALFa: Propadliště v podlaze a nesnesitelný perfekcionismus
Až na natáčecím place se nově sestavený štáb seznámil se skutečným rozsahem Fuscova konceptu. Na samém začátku nekompromisně oznámil, že ALF není loutka, ale mimozemšťan, štáb i herci dostali pokyn jednat tak, jako by šlo o skutečnou postavu. Dokonce některé zdroje tvrdí, že ho měli herci zásadně oslovovat jménem Gordon Shumway. Těžko říct, kolik je na této zkazce pravdy, zní to ale rozhodně podivně. Za mimozemšťana pochopitelně odpovídal jeho loutkovodič, vždy ale dodržoval hlas postavy i styl jejího humoru. Ten byl, jak už víme, velmi drsný a během natáčení od počátku navozoval podivnou atmosféru.
Excentrický šéfproducent nebyl jedinou nástrahou, která na filmaře čekala. Původním záměrem bylo natáčet seriál před publikem, jehož smích měl poskytnout scénám živou kulisu. Aby se ALF mohl pohybovat kulisami domu, navrhla produkce natáčet některé scény s živým hercem malé postavy navlečeným do mimozemšťanova kostýmu. Fusco to uraženě odmítl, protože to odporovalo jeho vizi, tedy že hlavní roli hraje skutečný živý tvor. Namísto toho byla scéna vyvýšena nad podlahu a vybavena řadou skrytých otvorů a propadlišť, kterými mohli loutkovodiči ALFa ovládat zespodu. Trojice loutkovodičů ovládající ALFa se díky nim mohla ukrýt zrakům diváků, předstírat chůzi, nebo se znenadání objevit otevřeným otvorem kdekoliv, kde bylo třeba.
Několik zkoušek před testovacím publikem ale skončilo fiaskem. Složité otevírání poklopů a přesuny pod podlahou studia trvaly nekonečně dlouho a diváci se brzy začali nudit. Padlo tedy rozhodnutí natáčet bez publika a smích dodat v postprodukci. Štáb si oddechl. Zanedlouho ale zjistil, že jejich práce nebude o nic snazší.
Už samotný pohyb herců po podlaze plné propadlišť se ukázal být neskutečně složitý. Příprava každé scény, kdy se ALF přesouvá po domě, zabrala celé hodiny. Herci museli chodit po přesně vyznačených trasách a zastavovat se na prostoru několika centimetrů. Namísto aby se soustředili na odříkávání replik, žili v neustálém strachu, že se pod nimi otevře podlaha a oni se propadnou do podzemní chodby. K podobným nehodám a nebezpečným situacím podle pozdějších svědectví skutečně docházelo.
Technické nároky ještě dále komplikoval Fuscův nesnesitelný perfekcionismus. I nejjednodušší scénu nechal opakovat znovu a znovu, dokud nebyl spokojen s každým tónem, gestem a grimasou. Jelikož ALFa ovládala trojice loutkovodičů, natáčení bylo mimořádně časově náročné – podle vzpomínek herců zabralo natočení třicetiminutové epizody zhruba 20 až 25 hodin, což je nesrovnatelně více, než je u sitkomů běžné.
Celosvětový hit a psychické zhroucení herců: Proč trpěl představitel Willieho?
Když se výsledek těchto snah objevil konečně na obrazovce, stal se z něj obrovský hit. Už ve druhé sezoně se ALF zařadil mezi deset nejsledovanějších seriálů v USA. První sezona přitom skončila až na 28. místě žebříčku sledovanosti. Druhá řada patřila mezi nejúspěšnější seriály sezony a skončila na 10. místě. Hračky a loutky nosatého mimozemšťana se prodávaly po milionech. V ústředí NBC teklo šampaňské proudem a rýsovaly se plány na léta dopředu. Jedinou překážkou na cestě k úspěchu byl nakonec možná sám tvůrce.
Jelikož Paul Fusco stále trval na tom, že je loutka živým tvorem s vlastní osobností, odmítal ji zapojovat do marketingových kampaní. Účast i v tak exponovaných pořadech jako Saturday Night Live podmiňoval natáčením s podzemními chodbami a propadlišti, což producenti samozřejmě odmítali. Údajně si také zvykl přepisovat scénáře a nejlepší vtipy ostatních postav vkládat do úst ALFa. Herci si tak začali brzy stěžovat na to, že na scéně nemají s čím pracovat a hrají pouze role nudných statistů.
Nejhůře snášel dusivou atmosféru na place představitel Willieho Tannera, herec Max Wright. Ten byl klasicky vzdělaný divadelní herec, těžce proto nesl, že je v populárním seriálu nucen nahrávat loutce, a ještě k tomu předstírat, že jde o živého mimozemšťana. Nekonečné hodiny čekání si podle dostupných zdrojů začal krátit alkoholem a nahromaděnou frustraci vybíjet výbuchy vzteku.
Představitel malého Briana Benji Gregory později vzpomínal na konkrétní situaci, kdy na něj Wright při zkoušce kvůli nepovedené replice křičel. V jedné vypjaté situaci se podle pozdějších svědectví Wright fyzicky pustil i do samotné loutky ALFa. Andrea Elson, která hrála v seriálu dceru Kate, v médiích přiznala, že si stresem z natáčení přivodila poruchu příjmu potravy.
Neslavný konec seriálu ALF: Proč pátá řada nikdy nevznikla?
Po prvních úspěšných sezonách začala sledovanost ALFa klesat a ve čtvrté sezoně už seriál výrazně zaostával za výsledky z předchozích let. NBC navíc seriál přesunula z pondělního večera do sobotního vysílacího času. Po čtvrté sezoně proto ALF skončil.
Poslední epizoda ALFových dobrodružství tak končí bizarním „cliffhangerem“. Mimozemšťan se chystá opustit Zemi a vrátit se zpět na planetu Melmec, na poslední chvíli ho ale zatknou vojáci a unesou ho na tajnou základnu. Scénář se stal pozůstatkem jednání o možném pokračování – Fusco chtěl natočit pátou sezónu nebo alespoň hodinový speciál, kde ALF přechytračí své vojenské věznitele a vrátí se zpátky k rodině Tannerových, k realizaci však nikdy nedošlo. Jakmile padla poslední klapka, Max Wright odešel z placu a bez rozloučení odjel ze studia pryč.
Příběh ALFa se sice dočkal v roce 1996 jakéhosi rozuzlení v podobě televizního filmu Project: ALF, v němž si zahrál také Martin Sheen. Film ale s odstupem šesti let od posledního dílu nenavázal na úspěch seriálu. Co si o posledním dobrodružství myslel sám ALF neboli Gordon Shumway, není redakci známo.
