Právě 14. května 1982 proběhla v Americe slavnostní premiéra jednoho z největších trháků roku - Barbara Conana. Epická fantasy o nejslavnějším barbarovi světové literatury stála nějakých dvacet až třicet milionů dolarů, ale vydělala k osmdesáti milionům. A odstartovala hromadu fenomenálních kariér, v čele, samozřejmě, s představitelem hlavní role Arnoldem Schwarzeneggerem.
Spisovatel Robert Howard byl trochu podivín a zemřel vlastní rukou ve svých třiceti letech. Ale za těch několik let své kariéry napsal víc textů, než řada autorů za svůj život. Nejen to, většina z nich byla dokonce dobrá. A řada z nich dokonce legendární. Jak říká Stephen King: “Z Howardova textů čiší taková energie, že z něj málem odletují jiskry.”
Howard vytvořil hned několik přeslavných literárních hrdinů, ale žádný nebyl tak slavný jako Conan Cimmeřan. A jeden z důvodů, proč je Conan pojmem dodnes, je i jeho filmová adaptace z roku 1982.
Hyboria ožívá
Cesta ke Conanovi na stříbrném plátně nebyla úplně jednoduchá. Scénář se přepisoval několikrát, dokud se nedostal do rukou jeho finálnímu autorovi. Tím nebyl nikdo jiný než dnes už kultovní režisér Oliver Stone. Ten pro režiséra Johna Miliuse napsal velký epos, prodchnutý magií, ale zároveň dost uzemněný na to, aby z toho nebyla klasická paperbacková high fantasy. Příběh, byť v řadě míst silně inspirován Howardovými originály, je víceméně původní, což dalo tvůrcům spoustu kreativního prostoru.
John Milius měl pro film jasnou vizi: swords and sorcery operu. Málo dialogů, ale silné vizuály a strhující hudbu. O vizuály se pochopitelně měl starat on a fenomenální kameraman Duke Callahan, ale svět jako takový vytvořil Robert Cobb, jeden z nejtalentovanějších production designérů dvacátého století.
Hudba je pak kapitolou sama pro sebe. I když jste nikdy neviděli Conana, nejspíš budete znát ústřední hudební motiv Anvil of Crom od skladatele Basila Poledourise. Řada kritiků tvrdí, že to byla Poledourisova vůbec nejlepší práce, což je názor pochopitelný, ale já bych si troufl tvrdit, že Starship Troopers jsou ještě o trochu lepší. Každopádně hudba, nahraná dvacetičlenným orchestrem během tří týdnů, plní svůj účel. Kdyby ve filmu nebyl jediný dialog, jen za pomoci obraů a hudby pochopíte naprosto přesně, o co kdykoli ve filmu jde.
Conan, Vader a kaskadérka
Herecky je Conan taky mimořádně zajímavý. Roli hlavního záporáka Thulsy Dooma se objevil James Earl Jones a ten v podstatě kraluje obrazovce, kdykoli se objeví na kameře. Převyšuje všechny ostatní ve filmu tak moc, že dokonce dával velmi potřebné herecké tipy hlavní hvězdě filmu, Arnoldu Schwarzeneggerovi.
Schwarzík totiž rozhodně na Conana vypadal, ale jeho mluvený přednes byl (a je dodnes) jemně řečeno kostrbatý. Naštěstí je Conan mužem mála slov a většinou jen mává mečem. Mimochodem, i to se ukázalo trochu jako problém. Arnold byl v téhle fázi svého života pořád primárně kulturista a jeho pracky byly tak ohromné, že musel trochu svaloviny shodit, aby se mohl zbraní ohánět pořádně a nepůsobil směšně. Rozhodně se to ale vyplatilo, Conan byl jeho prvním velkým filmem pro velké hollywoodské studio a v podstatě odstartoval jednu z nejzářnějších kariér dvacátého století.
Za povšimnutí stojí ale i další herci. Hlavně Sandhal Bergman, která hraje roli zlodějky Valerie. Původně kaskadérka si nakonec musela všechny svoje stunty i akční scény dělat sama, protože se nenašla žádná jiná žena její postavy a schopností. Což taky při jednom z šermířských zápasů Valerii málem stálo prst na ruce.
Každej rok nová conanovka!
John Milius chtěl mít conanovskou trilogii. Oliver Stone byl dokonce do projektu zapálen natolik, že chtěl mít novou conanovku každý rok! Ani jedno se nezdařilo. Studio nakonec vydalo dalšího Conana, Conana Ničitele, ale s jiným režisérem a trochu jiným tónem. Je to víc fantasy a méně ten epický příběh prastarých časů. Pak vyšla Red Sonja, jejíž tvůrci ale neměli na Conana práva, takže tam Arnie hraje jakéhosi skoro-Conana a ten film je mimořádně špatný.
Jo a pak vážně mizerný spin off s Kevinem “Herkulem” Sorbem.
Posledních deset let se ale spekuluje o Arnoldově návratu. O conanovském příběhu z dob, kdy už byl nejslavnější barbar všech dob králem Aquilonie, ale… už dekádu jsou to jenom zvěsti. My nicméně nepřestáváme doufat.
