Zapomeňte na sladké babičky. Nový dánský thriller přináší rodinné peklo s nečekaným hostem
Někdy se zdá, že režisérovi stačí narodit se v Dánsku a už má zaděláno na skvělé drama – vztahové, psychologické, rodinné, skoro vždy temné. Lars von Trier, Nicolas Winding Refn, Susanne Bier, Thomas Vinterberg nebo Erik Poppe mají nového kolegu a důstojného nástupce. Jmenuje se Mads Mengel, bude se svým snímkem Nečekaný host bojovat s dalšími jedenácti snímky v karlovarské Hlavní soutěži a, upřímně, celovečerní debut tohoto doposud jen seriálového režiséra je strhující.
Introvertní Karl (Simon Bennebjerg) a bezvýrazná Emilie (Mette Klakstein) pozvali širší rodinu na víkend v hotelu u moře, v němž chtějí pokřtít svého nedávno narozeného synka Elliota a slavnostně oznámit jeho jméno. Koho nepozvali? Karlovu mámu Vibeke (Trine Dyrholm), která má psychické problémy, epizody nevyzpytatelného a násilnického chování a vysazuje medikaci.
Jenže právě tahle velkolepá blondýna se den před tou slávou objeví u večeře. Nečekána, nezvána – a zpočátku vřele vítána, přestože syn se s ní léta nestýká. Ovšem Karlova krásná, úspěšná, pečující sestra Rikke (Josephine Park) si myslí, že si máma, která je vychovala sama a, jak se říká, dala do toho všechno, zaslouží druhou šanci. A vy jste od té chvíle jak na trní, protože spirála emocí se od první chvíle roztáčí a poblíž té citové sopky je miminko…
Mads Mengel navazuje na tradici manifestu Dogma 95 a severské kinematografie vůbec. Vzpomínáte na Rodinnou oslavu Thomase Vinterberga? I tam se stranou od hlučícího davu sešla velká rodina u slavnostní příležitosti, i tam vybublaly dávné šrámy z minulosti a vyvřely city. A jak u hostů narozenin tak křtin se projevilo, že každý má nějaké kořeny, že kdesi hluboko cítí lásku a vděk, které mu brání včas zatáhnout za záchrannou brzdu… Ještě si rádi připomenete, že největší problém s babičkami ve vaší rodině je, jak vnoučatům cpou sladké, nechávají je moc dlouho vzhůru nebo na mobilu a nedočišťují jim zuby.
S delegací snímku přijede do Varů také představitelka problémové babičky Trine Dyrholm, majitelka Stříbrného medvěda z Berlinale (za Komunu), která podobně jako Paprika Steen hrála ve většině významných dánských snímků posledních třiceti let (ostatně včetně Rodinné oslavy, kde její Pia spáchala sebevraždu). Pro divadelní herečku a příležitostnou režisérku nejsou problém tak zásadně odlišné role, jako promiskuitní party girl, zpěvačka Nico, zakladatelka komuny, vězeňkyně, matka zavražděného dítěte… I coby nesmírně přesvědčivá, ze řetězu urvaná, sama sebou pohlcená zoufalá ženská jistě sklidí náležité ovace.
