Ráda bych si jednou zahrála psychopatku, prozradila hvězda Padesáti odstínů šedi Dakota Johnson
Je stejně krásná a křehká jako v roli osudové Anastasie Steele v Padesáti odstínech šedi, jen je jí dnes o deset let víc, zdobí ji snad tucet drobných tetování a na kontě jí přibylo přes dvacet rolí ve filmech i seriálech. Dakota Johnson (35) letos do Karlových Varů přivezla dvě romantické komedie, Splitsville a Dokonalou shodu. Individuální rozhovory sice neposkytla a odmítla se nechat portrétně fotografovat, ovšem během takzvaného round tablu, kulatého stolu pro šest novinářů z různých zemí, byla stejně usměvavá, milá a vstřícná jako ženy, které typicky hraje.
Nejen ve dvou snímcích, které představujete, tady na festivalu, hrajete krásné a osudové ženy, které hledají romantickou lásku, ať už pro sebe, nebo pro někoho jiného. Máte nějakou vysněnou roli, která by se od tohoto standardu lišila?
No samozřejmě! Ale pozor, třeba moje filmy typu Temná dcera jsou úplně jiný příběh. Splitsville a Dokonalá shoda jsou rozhodně především o lásce a právě romantika a mezilidské vztahy mě teď eminentně zajímají. A také to, jak může lidem pomoci, chránit je a zažehnout v jejich srdcích naději. Ale role, o kterých sním? Ráda bych si kupříkladu jednou zahrála psychopatku. A taky bych si klidně střihla roli v akčním filmu… Jsem otevřená čemukoli, jen se určité věci musejí sladit, musí to do sebe zapadnout.
V Dokonalé shodě (do českých kin snímek vstoupí 14. srpna) režisérky předloňského oceňovaného dramatu Minulé životy Celine Song hrajete exkluzívní dohazovačku, která si není schopna vybrat mezi dvěma muži: svým bývalým Chrisem Evansem a až příliš dokonalým Pedrem Pascalem. Dohazování je jistým způsobem obsaženo i ve vašich dalších dvou zaměstnáních, pomineme-li herectví – totiž ve filmové produkci a také při dramaturgii a moderaci knižního klubu TeaTime nebo podcastu The Left Ear o příbězích obětí bezpráví a násilí. Propojování lidí a témat a sestavování týmů jsou také trochu jako dohazování, nebo ne?
Trochu to tak je. Rozhodně mi hodně záleží na tom, jak spolu lidé na place vycházejí a jak spolupracují. Pokud nedojde ke zdravé spolupráci a souladu, neposuneme se nikam dál. Už nedokážu a nechci ztrácet čas na natáčení, kde je toxické prostředí, nebo v situacích, které nejsou zábavné, naplňující, přínosné ani zdravé. Nechci pracovat po boku někoho, kdo je zlý, povýšený, nevlídný, nekolegiální. Což je jedna z výhod produkce: mám tu moc spojit úžasné lidi a vytvořit něco dobrého, snad i skvělého. Docela hlasitě vyjadřovat své pocity jsem zvládla už od útlého věku, s tím dnes v pozici producentky nemám problém. Produkuju vlastní filmy, tudíž si můžu vybírat kolegy, kteří se na nich podílejí, což je obrovský rozdíl od příležitostí, kdy jsem pouze herečkou.
Prý jste s Pedrem Pascalem, čím dál populárnějším hercem třeba ze seriálů Last of Us nebo Hra o trůny, náramní kamarádi. Kde jste se poznali?
Věřili byste, že jsem s ním zrovna vedla hovor na FaceTimu, když jsem sem přicházela? On mi tvrdí, že jsme se v minulosti potkali rovnou několikrát, jenže já si to vůbec nepamatuju!
Vy si nepamatujete hvězdu Mandaloriana nebo Narcos, po které ženy šílí? Tvrdil v nějakém rozhovoru, že se znáte už od roku 2014.
To ne! Tedy možná ano, ale já si ho vážně nepamatuju. Ale vzpomínám si, že jsem se s ním setkala na letišti před třemi nebo čtyřmi lety a od té doby jsme si velmi blízcí.
Jste dcerou slavných herců Melanie Griffith a Dona Johnsona, vašimi prarodiči z maminčiny strany jsou herec a režisér reklam Peter Griffith a herečka Tippi Hedren z Ptáků nebo Marnie Alfreda Hitchcocka, vaším nevlastním tatínkem je Antonio Banderas… Dali vám příbuzní pro práci v branži nějaké rady?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
