Emmě Westenberg, režisérce skvěle natočeného, hipísácky uvolněného debutu DRUHÁ ŠANCE, je třiatřicet let. Hlavní herečce snímku CLAŘE McGREGOR je sedmadvacet, napsala k filmu námět a je i producentkou. Další producentce a herečce VEŘE BULDER je osmadvacet. Mezi tenhle mladý, zajímavý, našlápnutý ženský tvůrčí tým se na tiskovce ve Varech posadil čerstvý držitel Ceny prezidenta MFF Karlovy Vary, hlavní mužský představitel filmu o hledání vztahu otce a dcery EWAN McGREGOR.
Ewan McGregor na tiskovce nechtěl mluvit o Star Wars, ale samozřejmě nemohl nevzpomenout Trainspotting. Tedy mohl, ale přítomní novináři by mu to rozhodně nedovolili. Prý doufá, že Clara pro něj jako pro tatínka vymyslí ještě hodně scénářů, aby měl do konce života co dělat. „Ale jo, obsadila bych ho znovu,“ připouští dcera věcně při dvojrozhovoru pro Reflex. Ten byl stejně jako tisková konference uvolněný, přátelský a v klidu.
Už si všechno odpustili
Druhá šance, hodně osobní, emocionálně silná a často vtipná road movie o ztraceném a snad i znovunalezeném vztahu otce a dcery, kteří se léta neviděli, se zrodila v hlavě Clary McGregor. Sama si se svým otcem potřebovala leccos vyřídit: vždyť i on před lety opustil její matku a vzal si mladší ženu.
Právě schopnost přetvořit frustraci ve tvořivou energii cítíte z filmu i z obou představitelů. Ale taky vidíte, že už si tihle dva všechno odpustili a jejich vztah je založen na úctě. „Není obvyklé, že s dospívající dcerou strávíte pět týdnů v kuse, navíc díky natáčení naprosto přirozeně. Nevěděl jsem předem, jak to bude fungovat, ale první den jsme se s Clarou potkali v kostymérně a kecali jsme, zatímco nás líčili. Hodně času jsme strávili společně v autě, a tak jsme mluvili a prostě jen tak spolu byli. Hodně toho příběhu se stalo úplně beze slov, protože jsme prostě otec a dcera, toho se nezbavíte ani před kamerou.“
Občas jen záchodová scéna
Pak se hovor znovu stočil na Trainspotting (1996), totiž na to, kdy Clara tento kultovní film podle neméně kultovní předlohy skotského spisovatele Irvina Welshe viděla úplně poprvé. „Zrovna jsme se o tom dneska ráno bavili. Bylo jí asi šestnáct a já u toho nebyl, nebyl jsem doma. Já jsem teda dětem občas ukazoval z Trainspottingu záchodovou scénu, jen tak ze srandy, je to totiž pro tátu unikátní situace, když může svým dětem ukázat, jak se hrabe v záchodě. A pamatuju se, jak jsem Claře, když jí bylo asi devět, pustil Moulin Rouge! Hrozně u toho plakala. Říkal jsem: Vypni to, to ještě není pro tebe, a vzal jí ovladač. Ale ona se bránila, plakala a vyvzdorovala si celý film,“ vzpomíná Ewan McGregor.
„Ale tak to nebylo,“ ozve se vedle Clara. „Ty ses mě zeptal, jestli se mi to zdá smutný, a teprve jak jsi to řekl, tak jsem rozbrečela!“
Bylo to jako první láska
Ewan McGregor i na běžné dotazy dokáže reagovat příběhem, který má vtip, hloubku a smysl. Podobně tomu bylo při otázce na shrnutí spolupráce s Dannym Bolyem, se kterým natočil kromě Trainspottingu ještě prvotinu Mělký hrob, Extra život a T2 Trainspotting. Mělký hrob byl jejich úplně prvním filmem: tedy nejen pro Boyla (ten předtím točil jen televizní věci) a McGregora, ale i pro scenáristu Johna Hodge a producenta Andrewa McDonalda. „Nastavili jsme si tehdy velmi vysokou laťku ve vztahu herce a režiséra. Danny vždycky věděl, jak ze mě dostat to nejlepší. A pak jsme udělali Trainspotting, který byl důležitý pro mě i mnoho dalších lidí. Práce s ním pro mě byla jako první láska, byl jsem s ním na place strašně šťastnej. Cítil jsem se skutečně jako jeho herec a taky jsem jím byl a být jím chtěl. Bylo to strašně silné, cítil jsem, že mám štěstí, že jsem zapojenej v něčem, co je nový a co zanechává stopu v britské kinematografii.“
Ale pro McGregora je vlastně každá práce, kterou právě dělá, snovou. Momentálně, o čemž dlouho mluvil v našem rozhovoru, ho strašně baví minisérie Gentleman v Moskvě, který režisér Sam Miller natáčí podle slavného románu Amora Towlese. Ewan McGregor si ve všem umí najít něco pozitivního. „Už jsem si zvykl i na ten knír, se Samem Millerem se pracuje výborně a točím tam se svou ženou. Co si víc přát!“
