Russell Crowe si na zahájení Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary nejen převzal cenu za celoživotní přínos světové kinematografii, ale taky před hotelem Thermal odehrál poslední koncert světového turné. A bylo to zahájení na správnou notu.
Hollywood je plný legend a polopravd, ale i naprosto neuvěřitelných pravdivých historek. Australský herec Russell Crowe má na sebe takových legend navěšených hned několik. Jedna kupříkladu říká, že po fantastickém úspěchu filmu Gladiátor, kde ztvárnil hlavní postavu padlého generála Maxima Decima Meridia, toužil Crowe po pokračování. Což se snadněji řekne než udělá, protože (spoiler alert) Maximus na konci Gladiátora umírá.
Pověst praví, že Crowe chodil za režisérem Ridleym Scottem s nejrůznějšími návrhy na pokračování - Maximus se pokouší probojovat z pekla ven, Maximus se vrací z podsvětí, aby trestal zloduchy napříč historií… dokonce svého času mimořádně populární „going tropical”, tedy Maximus Decimus Meridius na Hawaii. Poté, co ho Scott napopáté odmítl, natočil si alespoň Crowe se svou kapelou song Weight of the Man a klip si spíchli ve velmi gladiátorsky působící aréně.
Weight of the Man se nesetkalo s úplně příznivými reakcemi, ze songu se tehdy stal tak trochu meme. A pak znovu, když Russell Crowe přibral, protože najednou byla píseň „Váha muže” opět aktuální.
Srdíčkový festival
Tahle historka, ať už je pravdivá nebo ne, vám minimálně řekne, jak je Crowe v Hollywoodu vnímán. Jako impulzivní člověk poháněný emocemi. Což je. Proto se taky svého času vždy v pravidelných intervalech s někým serval, South Park o tom má skvělou epizodu. Ale tyhle jeho kvality mu taky sem tam umí zahrát do karet.
Jako na včerejším koncertu.
Vypadá to totiž, že Karlovy Vary udělaly na hollywoodského herce dojem. Na svůj twitter vylepil asi čtyři posty o tom, v jak úžasném městě právě je, vděčně si během zahájení sedmapadesátého ročníku festivalu převzal cenu za přínos světové kinematografie, ale ještě větší radost měl z toho, že může večer zahrát s kapelou před hotelem Thermal.
Herecké bandy mají většinou špatnou reputaci, jsou veřejností brány jako vedlejší projekty. A občas jsou. Ale jak jste mohli pochopit z historky o Maximovi v podsvětí, když se Crowe do něčeho pustí, dělá to pořádně, s až nesmyslnou vervou. Což byla taky hlavní devíza večerního vystoupení.
Každému vystoupení vždy pomůže, když vidíte, jak je performer rád na pódiu. A Crowe minimálně působil štěstím úplně bez sebe, že může své světové turné končit zrovna tady. Na člověka v jeho letech a jeho, hm, „Weight of the Man”, to byl úctyhodný výkon. A vždycky, když už nemohl, poslal za sebe na jeden dva songy někoho mladšího, včetně svého syna.
Ty dvě hodiny bluesrockových a countryrockových songů byly mimořádně povedené, lidé nadšení ze světové celebrity a světová celebrita uvařená z toho „jak to tady máme pěkný”. Kolem půlnoci Crowe odvyprávěl historku o tom, jak ho při natáčení Drsné magie otrávila vzrušená tarantule. „Řekl bych, že jsem jediný držitel Oscara, kterého kdy ojela tarantule do krku,” shrnul svoje vyprávění.
Hollywood je plný legend i naprosto neuvěřitelných pravdivých historek.
