Zrodil se dost možná jeden z největších diváckých hitů letošního festivalu, aspoň podle reakcí publika ve Velkém sále. Polský film Fucking Bornholm režisérky Anny Kazejak o dvou párech, které se hádají, usmiřují a řeší tajuplný incident svých dětí, se na festivalu promítá ještě třikrát.
Jít ve Varech na soutěžní film je vždycky trochu dráždivý risk, protože nemáte berličku předchozích ohlasů. Jít takhle na blind se často vyplatí, třeba jako loni na světovou premiéru Bodu varu, jednozáběrového dramatu ze světa haute cuisine, které nejprve zvedlo Velký sál bouřlivým standing ovation, aby se pak stalo hitem i v běžné distribuci. Anebo naopak zajdete na sci-fi Vesper, jako na letošním ročníku, z nějž sice cítíte sympatické ambice, ale které je ve finále herecky i scenáristicky toporné, respektive zcela předvídatelné.
Teď by ale podobným “sleepy hitem” jako byl Bod varu mohl být i polská komedie Fucking Bornholm režisérky Anny Kazejak, v níž se dvě rodiny s malými syny vydávají na dovolenou na dánský ostrov. Je to ale právě trojice kluků, která první noc stráví ve stanu, jíž se stane nečekaný incident, jehož detaily se nesluší prozrazovat, ale který poslouží jako rozbuška patrně dlouho dřímajících partnerských a osobních animozit. Představte si to jako sněhovou lavinu ve Vyšší moci Rubena Östlunda.
Čekejte tak vztahové peklo, v níž extrémní situace postupně sundá masky všech přítomných, a kde nakonec úplně přestane jít o děti, ale o to, zda se po několika letech vztahu ještě dokážeme změnit. Režisérka Kazejak spoléhá na úsečné, vtipné dialogy mezi zpruzenými partnery, občas ale moc tlačí na pilu, takže se v jejích postavách nepoznáváte zase tolik, jak by si patrně přála. Reakce publika ve Velkém sále však nikoho nenechaly na pochybách, že tohle bude jeden z hitů letošního ročníku - po závěrečných titulcích dokonce přišly i ovace vestoje.
