Mileniálové v dnešní gruzínské metropoli Tbilisi (film Vlastní pokoj), dva páry třicátníků v Madridu i na španělském venkově (melancholicky vtipné Musíte se přijet podívat), krize středního věku u Poláků na dovolené v Dánsku (hořká komedie Fucking Bornholm). Nemocné děti ve fiktivních příbězích i dokument o skutečné epidemii neštovic v Jugoslávii roku 1972. Dystopické vize možné blízké budoucnosti i deziluzivní pohled na současné zdravotnictví v Bulharsku. Výběr filmů v soutěžních sekcích festivalu v Karlových Varech je i letos tradičně pestrý, ale v prvním (doufejme) pocovidovém roku možná působí navenek trochu temněji než jindy. Přesto mnohými ze snímků probleskuje humor.
Hlavní soutěž, která spojuje hrané filmy s dokumenty, čerstvá sekce Proxima, jež dává prostor filmařům začínajícím i objevujícím nový směr své tvorby, i blok Zvláštní uvedení dohromady nabízejí třiatřicet titulů z pěti světadílů. O českých zástupcích v oficiálním výběru festivalových dramaturgů píšeme v samostatném článku.
Covid a s ním spojená zdravotnická tematika se v letošním karlovarském programu promítá například do bulharského dokumentu Okresní nemocnice. Observační snímek se odehrává přímo na covidovém oddělení, kde lidé nicméně ani tváří v tvář smrti a podfinancování resortu nepřicházejí o smysl pro humor. Rakouský Lockdown v zoo přináší zvířecí mikropříběhy z prostředí salcburské zoologické zahrady, prodchnuté jemným smyslem pro humor. V polsko-rumunsko-německém filmu Pošetilí naruší spokojené soužití Marleny a Tomasze ženino rozhodnutí vzít si domů svého nemocného syna.
Zneklidňující rodinné drama klade důraz na podmanivou vizuální stylizaci, skrznaskrz realistická je naopak španělsko-argentinská Pieta o matce, která má nad synem nemocným rakovinou moc neomezenou jako severokorejský diktátor. Íránský titul Žena, muž a dítě vypráví o rodině, v níž si matka s otcem kvůli synově psychickému onemocnění vymění role, což všechny uvrhne do spirály napětí a agresivity. Archivní dokument Ještě jedno jaro vypráví o poslední evropské epidemii pravých neštovic, která vypukla v Jugoslávii roku 1972; těžko nevidět paralely se světovým děním posledních let.
Marina, hrdinka brazilského sportovního dramatu a body thrilleru Tinnitus, pak trpí nemocí zmíněnou hned v titulu – nesnesitelným hučením v uších. Tinnitus ji srazí z vrcholu kariéry v synchronizovaném skákání do vody až na pokraj šílenství. Vodní sporty jsou ve Varech letos zastoupené vícekrát. Například v sociálním dramatu Nadějné léto se dospívající plavec v severním Íránu za pomoci nového trenéra připravuje na národní mistrovství, mezi dvěma mladými muži však vyklíčí vztah, který se jejich okolí nepozdává. Eli z úchvatného příběhu o lásce a přátelství Amerika, který vznikl v české minoritní koprodukci, pracuje jako plavecký trenér v Chicagu, ale zpráva o smrti jeho otce jej donutí vrátit se do rodného Izraele, kde Eli kontaktuje kamaráda z dětství a spustí tak sérii událostí.
Amerika je zároveň láskyplnou poctou kinematografii 60. a 70. let – a svět filmu se stává tématem nebo dokonce hrdinou i dalších letošních varských snímků. Například němečtí Druhořadí jsou filmem o tom, jaké je žít ve filmu, okouzlující ódou na kinematografii, v níž každý záběr prostupuje smršť nápadů a hravost.
Samostatnou kategorii představují snímky, které se odehrávají ve svébytných fikčních světech v budoucnosti i dál od naší reality. V řecké melancholické love story Ticho 6-9 se Aris a Anna potkávají jednoho večera ve snově působícím světě, v poloopuštěném městě obklopeném anténami. Dystopická litevsko-francouzská sci-fi Vesper vypráví o třináctileté houževnaté titulní dívce, která přežívá na Zemi se zhrouceným ekosystémem. Rakouský Rubikon je čistokrevnou sci-fi: odehrává se v roce 2096, kdy na zdevastované Zemi dochází kyslík a je třeba hledat řešení. A australsko-britsko-srbská koprodukce Nikdy nebudeš sama je atmosférickým hororem, který v příběhu o krvelačné čarodějnici Marii a novorozené Neveně čerpá z makedonské mytologie.
V žánrově pestré nabídce pak nechybí ani osvěžující romantická komedie, španělská Ramona, ani naopak žánrově nezařaditelná podívaná Ostrůvek ze Švýcarska, o níž umělecký ředitel Karel Och na představení programu odmítl poskytnout jakékoliv bližší informace. Budeme si tedy muset zajít do kina. Už od 1. července v Karlových Varech.
