Václav Marhoul je režisér a emeritní major v aktivních zálohách armády České republiky. A o obou těchto polohách mluví v novém díle Prostoru KVIFF X. Jak vnímá stažení NATO z Afghánistánu, co si myslí o současné české politice? Jaké mělo jeho Nabarvené ptáče úspěch v zahraničí a co s tím úspěchem teď?
Režisér Václav Marhoul přiznává, že těch několik let, kdy sháněl peníze pro svůj film Nabarvené ptáče, nebyly nejlehčí. “Měl jsem domluvený izraelsko-francouzské producenty,” zmiňuje jednu anekdotu z procesu. “Letěl jsem do Tel Avivu a tři dny vysvětloval, proč to musí být černobílý, proč se tam nemluví, proč tam není hudba a že to nemůže být anglicky. Producent vypadal, že pochopil. To samý mě čekalo ve Francii. A o pár týdnů později v Cannes mi řekli, že všechno je dohodnutý, jen pár poznámek - musí to být barevný, anglicky a musí se tam víc mluvit. A jestli k tomu něco mám? Říkám jo: Běžte do prdele,” popisuje režisér dnes už s humorem jak během vteřiny přišel o dvacet milionů na natáčení.
Ptáče ale naštěstí zaznamenalo celosvětový úspěch, vedlo si skvěle na festivalech, vyhrálo desítky cen a Marhoul upozorňuje, že na základě tohoto úspěchu se mu dostalo nabídky práce od legendární společnosti Creative Artists. A pokud všechno klapne, měl bych pro ně od září příštího roku začít točit. “Dostal jsem tři scénáře, první se mi nelíbil, třetí jsem nečetl, protože druhej mě chytil za srdce,” říká o životopisném dramatu kontroverzního amerického politika Joa McCarthyho.
Politika je ostatně jedním z témat, o které se Marhoul zajímá dlouhodobě. O té domácí politice, o té mezinárodní, i o situaci v Afghánistánu mluví režisér v Prostoru KVIFFX, speciální sérii z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.
