Prodloužený víkend stačí jen tak tak: na Lipně je toho letos opět hodně k vidění i prožití. Během poslední dubnové soboty dorazilo na slavnostní otevření Království lesa, soustavy dětských hřišť a atrakcí v přírodě, na jedenáct set lidí, hlavně těch menšího vzrůstu. Dospělí totiž zrovna měli jiné starosti – po dva dny se tu běželo několik závodů proslulého cyklu Spartan Race a my méně fyzicky zdatní jsme propadli kouzlu sjezdových koloběžek.
Lipno nad Vltavou je moc pěkná obec o ani ne 650 obyvatelích a 460 domech, z nichž většinu tvoří hotely, penzióny, apartmánové komplexy a obecně turistická infrastruktura. Dříve se sem jezdilo v zimě na lyže a v létě za vodou, nyní se z Lipna stala celoroční destinace. My jsme tu jako rodina teprve podruhé a bydlíme v parádním, ani ne dva roky starém hotelu Element, konkrétně v mezonetovém rodinném apartmánu s balkónem a výhledem na přehradu. Architekty oceňovaná stavba přišla provozovatele, firmu Horeka, na zhruba 230 miliónů korun, ovšem vyplatilo se. Během tří měsíců loňské letní sezóny Element přivítal na 21 tisíc hostů a letos vypadá odhad podobně. Aktuálně je bezmála stovka pokojů plná do posledního místa – šedesát procent osazenstva v tuto chvíli tvoří Češi, zbytek doplňují Němci, Rakušané, Slováci, Poláci a další Evropané. Babylón co do jazyků zní i z vyhlášené hotelové restaurace Stodola, kde početný tým šéfkuchaře Michala Hrudy zrovna nejspíš prožívá peklo. Davy hostí se už dvě hodiny ne a ne zastavit, na usazení ke stolům a výběr z klenotů jihočeské kuchyně a šumavských specialit momentálně čekají tři skupiny hostí. A důvodem není jen fakt, že máme páteční podvečer…
Desetiletá stezka
Během víkendu, počínaje sobotní osmou ranní, tu totiž stovky účastníků poběží některý ze šesti dlouho vyhlížených závodů pro milovníky sprintů, překážek, bahna a adrenalinu – Spartan Race. Každoročně se po celém světě koná na 130 podobných podniků, při nichž svalnatí muži, šlachovité ženy a jejich sportem zocelené děti prověřují svoji fyzickou vytrvalost a sílu svalů i vůle. Ti nejšťastnější ze závodníků jsou ubytováni právě v Elementu, takových sto metrů od startovní čáry. Když ráno jedeme lanovkou na vrchol kopce Kramolína, sledujeme z výšky zabahněné, zpocené atlety v typickém černém oblečení, jak dobíhají denní sprint tam, kde jsme před nějakými čtyřmi měsíci sjížděli sjezdovku.
To náš „denní sprint“ po bohatém snídaňovém rautu ve Stodole právě začíná. Chystáme se vyběhnout místní Stezku korunami stromů, bezmála sedmisetmetrovou dřevěnou lávku ve výšce 24 metrů, a popatřit z vršku Kramolína na malebnost Šumavy. „Naše stezka byla první svého druhu v České republice vůbec,“ říká mi generální ředitel Rodinného areálu Lipno Matěj Kratochvíl, syn jednoho z dvou spoluzakladatelů společnosti, která na Lipně vybudovala skiareál se zázemím a atrakcemi pro hosty všech věkových kategorií. „Loni Stezka korunami stromů oslavila desáté narozeniny a já jsem si přál jediné – aby dál vítala co nejvíce spokojených návštěvníků, kteří si užijí pohled na přírodu z jiné perspektivy. Společně s našimi německými spoluinvestory a architektem jsme od návrhu až po realizaci dbali na to, aby byla stezka zasazena co nejšetrněji do svého okolí.“
Lesní hrátky se zvířátky – a s Tarym
Z rozhledny lze sjet dolů v suchém toboganu, čímž symbolicky zahájíme hravý tělocvik, který naše děti čeká v Království lesa. To je vlastně jedno obrovské hřiště s různými obtížnostmi prolézaček, na nichž se vyřádí mrňata jeslemi i školkou povinná, ale i mladší teenageři. Většina prťat se trhne od rodičů hned za branou a pádí na minidiskotéku Lišáka Foxe, naše drobotina se nejprve rozběhne za kozičkami a ostatními zvířaty do malé lesní zoo, pak na houpačky a potom na dlouho zmizí v několikapatrovém lesním hradu. Kdybych byla věděla, že je neuvidím půl hodiny, asi bych se do systému provazů, skluzavek a sítí pustila s nimi. Našla jsem je pak úplnou náhodou na jedné ze dvou obřích vzduchových trampolín. Po žluté bublině skákaly bosé a šťastné, vždyť už je skoro léto…
Špička, během níž pobíhalo v Království lesa jistě nejvíc z jedenácti set dnešních návštěvníků, přišla v jednu odpoledne, kdy svůj více než dvouhodinový parkourový workshop zahájil známý youtuber Taras Povoroznyk, známý omladině spíše pod přezdívkou Tary. Otevření Království lesa přihlížel i ředitel areálu Matěj Kratochvíl: „Těší mě hlavně zájem o celosezónní permanentky do Království lesa, které za cenu skoro tří vstupů, tedy celkem za 790 korun, umožní dětem třeba i denně objevovat krásy lesa a užít si pohyb na čerstvém vzduchu, zatímco rodiče si dopřejí zasloužený relax.“
A jak je známo, nejlíp se relaxuje v místní restauraci Šumavanka a na lavičkách u občerstvení s názvem Bludiště. Oba podniky budou své hotovky i rychlovky, od šumavské cmundy přes belgické vafle i hranolky po hambáč a salát Caesar, servírovat i během populárních víkendových animačních akcí, které začínají o sobotách o jedenácté a končí v neděli ve tři. My jsme se však v Království lesa občerstvili jinak, docela nečekaně – totiž sortimentem cukrárny Povidloň, jež je kdesi dole pod kopcem součástí hotelu Element. Po celý prodloužený víkend jsme totiž neviděli, že by na černo-bílé retrodlažbě cukrárničky nestepovala fronta zájemců o místní domácí zmrzlinu, výtečnou kávu nebo nádherné zákusky od špičky po povidloň, tradiční šumavský dezert z odpalovaného těsta s tvarohem a povidly, jejž šéfcukrář Michal Mandys převlékl za francouzský éclair. V lese jsme každopádně nafasovali povidloňské koláče a kremrole a hned se vydali přemíru kalorií spálit.
Šum svistu po našem
Nepřipojili jsme se ovšem ke sprintujícím spartanům, ale kousek od lesního hřišťátka a Stezky korunami stromů si vypůjčili sjezdové koloběžky – speciální model do terénu, odpružené vidlice, široká stupátka pro obě nohy. Čeká nás tříapůlkilometrová trasa končící na úpatí kopce u nástupu na lanovku, kde se kolobrndy vracejí. Zkušený biker by na povlovném terénu lesních pěšin nejspíš umřel nudou, ale pro nás tahle trasa znamená ani ne čtvrthodinku nadšení – svištění a pištění s minimem brzdění, zato s četnými zatáčkami a loužemi. Les kolem je měkce, sametově zelený jako čerstvě nazdobený mechový dort, pěnkavy a drozdi se můžou v korunách stromů přetrhnout, blatouchy v tůňkách a příkopech kvetou jak o život a my vinou nedávného deštíku dojíždíme dokonale nahození, ale šťastní a připravení na další rundu.
A že se nám jich tu může dostat hned několik – v areálu lze půjčit kromě sjezdových koloběžek i ty silniční, pak kola, elektrokola, inline brusle, ale třeba i plachetnice a motorové čluny. „Tento rok jsme letní investice zaměřili na vylepšení bikových a singletrackových tratí,“ hlásí lipenský manažer marketingu Jiří Gruntorád. „K tomu jsme investovali do výstavby více míst na stání s elektrickou přípojkou v našem Kempu Lipno Modřín. Nově nabízíme 183 parcel s elektrickou přípojkou, z toho pětačtyřicet na skvělých místech hned u vody.“
Když už jsme u vody: vlny lipenské nádrže zvou ke smočení zatím jen otužilce a ani marina ještě neožila – šestnáctý ročník dračího mistrovství Lipenské přehrady, tedy populární plavba předem přihlášených posádek na dračích lodích se zábavným doprovodným programem, se koná až od pátku 19. května a o následujícím víkendu. Teď se člověk může maximálně vyráchat v lipenském akvaparčíku a zaskočit tu do sauny. V tomtéž komplexu se děti vyhopsají na nafukovacích hradech a trampolínách v hopsáriu. My si zatím ve Stodole dáme šumavskou kulajdu a poctivou česnečku, a pokud bude cukrárna Povidloň i zítra tak našlapaná a její laskonky a pusinky netrpělivcům nedostupné, prostě si zajedeme na výlet do třicet kilometrů vzdáleného Českého Krumlova, projdeme se historickým centrem a navštívíme někdejší redakční kolegyni Darinu Křivánkovou a její vyhlášený mrkvový dort v tamním bistru Topinka. Rodinný prodloužený víkend značka ideál.
