Malta: Tisíce let stará kráska. Ostrovní památky byly svědkem římského, muslimského i křesťanského osídlení | Reflex.cz
nahoru

Malta: Tisíce let stará kráska. Ostrovní památky byly svědkem římského, muslimského i křesťanského osídlení

Lukáš Lhoťan22. ledna 2020 • 08:15
Malta: Tisíce let stará kráska. Ostrovní památky byly svědkem římského, muslimského i křesťanského osídlení

Další zajímavé místo, které jsem na Maltě navštívil po Vallettě a jež doporučuji navštívit, je město Mdina, které bylo po určitou dobu hlavním městem Malty a nachází se zhruba uprostřed ostrova. Z Valletty do něj jezdí přímé autobusové linky, ale doporučuji jít na autobus na centrální autobusové stanoviště ve Vallettě, protože autobusy bývají dost přeplněné, a tak většinou na dalších zastávkách již nezastavují.

V lokalitě města Mdina byly nalezeny důkazy lidského osídlení starého zhruba šest tisíc let. Lokalita byla poprvé opevněna Féničany zhruba kolem roku 700 před n. l. Později zde měli sídlo centrální správy ostrova Římané a po nich Arabové, od nichž má město i své dnešní jméno. Většina budov je přestavěna, protože v roce 1693 zasáhlo město ničivé zemětřesení. Například budova katedrály je přestavěna podle návrhu maltského architekta Lorenza Gafy. Město se nachází na jednom z nejvyšších míst Malty, a je z něj tak impozantní výhled do okolní krajiny.

V historickém centru Mdiny naleznete například katedrálu sv. Pavla, palác Vilhena, palác Falzon, různé kaple a hradní katakomby. K vidění je tam ještě přírodovědecké muzeum, archeologické muzeum, karmelitánský kostel s klášterem a benediktinský klášter. Po prohlídce historického centra se můžete vydat do malých kaváren, které se nacházejí hned před hradbami v nové zástavbě, která právně spadá již do části města Rabat, jež s Mdinou přímo sousedí. V Rabatu naleznete veřejně přístupné katakomby a muzea.

Město, jehož existenci zahájil masakr

Na hranici mezi Mdinou a Rabatem, přímo u autobusového stanoviště, se nacházejí i trosky vily z římského období. Ta je zajímavá také tím, že v ní byly nalezeny mozaiky, a tak bylo na místě vily postaveno malé muzeum, v němž jsou tyto mozaiky vystaveny. Římská vila byla postavena v 1. století před n. l. a během muslimské nadvlády v 11. století n. l. byl na jejích troskách zbudován muslimský hřbitov. Dům byl sice při prvním objevení koncem 19. století označen za římskou vilu, ale při pozdějších vykopávkách bylo zjištěno, že nešlo o samostatně stojící vilu, ale o součást městské zástavby římského města Melite, které se nacházelo v místě dnešních měst Mdina a Rabat. Označení „římská vila“ se ovšem vžilo a je používáno dodnes.

K městu Melite se váže tragický příběh o jeho konci, když za muslimské invaze na Maltu bylo město obléháno a poté dobyto vojsky muslimské dynastie Aghlabidzi. Muslimové tehdy zmasakrovali křesťanské obyvatelstvo Malty a zničili celé město včetně jeho kostelů. Některé z mramorů melitských kostelů byly použity až v několik set kilometrů vzdáleném Tunisku na stavby v oblasti Sousse. Po vyvraždění maltských křesťanů osídlili oblast města muslimští přistěhovalci a založili vlastní město zvané Medina. Tyto informace pocházejí z díla středověkého muslimského geografa jménem Muhammad bin Abd al-Munim al-Himjari z jeho knihy Kitab al-Rawd al-Mitar.

Od římské vily jsem se vydal pěšky delší trasou směrem ke dvěma megalitickým chrámům v městečku Mġarr. Cestou k městečku Mġarr jsem ještě zastavil u části obranného valu nazvaného Victoria Lines. Jedná se o zhruba 12kilometrový systém zdí a pevnůstek vybudovaný britskou armádou koncem 19. století k ochraně hustě obydlených oblastí Malty před případným vyloděním nepřátelských sil v méně obydlené části ostrova. Část valu, u nějž jsem se zastavil, se nachází v údolí, kde jsou vytesané katakomby, a tento val je rozděluje na dvě části. Na jedné straně údolí se nachází silnice a na vrcholku svahu stojí kaple. Po této silnici jsem přišel k údolí a po prohlídce katakomb a valu jsem postupoval silnicí dolů ze svahu směrem do městečka Mġarr.

Vesnice tu stála už před téměř 7 tisíci lety

Na okraji městečka Mġarr jsem zažil humornou scénku, kdy před řadou garáží a dílen stálo auto a v něm byli zavřeni dva psi – jeden seděl na místě řidiče a vypadal, jako by auto řídil. Když jsem si tuto situaci fotil, ozval se z garáže smích místního obyvatele se slovy, že pes tyto pózy dělá za pět euro. Samozřejmě šlo o humor a muž žádné peníze nechtěl, a naopak mi potvrdil, že jdu správným směrem k megalitickému chrámu Ta Ħaġrat.

Z archeologických nálezů se odhaduje, že chrámový komplex Ta Ħaġrat začal být budován přibližně 3600 let před n. l., ale již předtím na místě chrámu stála nejspíše vesnice odhadem o 200 let starší. Tak jako jiné chrámy je i tento vybudován z vápence, ale váže se k němu jistá zajímavost. Při archeologickém výzkumu byl v chrámu objeven jeho zmenšený model vysekaný ze skály.

Nedaleko chrámu Ta Ħaġrat se nachází naleziště punských hrobek a cestou od chrámu Ta Ħaġrat k chrámu Skorba půjdete i kolem proslavených maltských kolejí vyjetých ve skále. Byť chrám Skorba není tak zachovalý jako jiné chrámy, představuje důležité archeologické místo, a to kvůli nalezeným artefaktům. Původně totiž několik století před stavbou chrámu stála na jeho místě vesnice a podle datování nalezených uhlíků byla obydlena nejpozději od roku 4850 před n. l. V místě chrámu byla také nalezena soška bohyně Matky.

K oběma chrámům bych ještě dodal důležitou informaci. Vstupenky nejde koupit u vchodu, tam je pouze vrátný, jenž je kontroluje. Vstupenky se prodávají kousek od chrámu Ta Ħaġrat v baru na náměstí před kostelem svaté Marie. Mimochodem cestou k baru jsem si všiml školy, která má zvlášť vchod pro kluky a zvlášť pro holky a má to napsané na omítce nad vchody do budovy (každý je zvlášť na opačném konci budovy) – jestli jde o historický pozůstatek, nebo o stále praktikované oddělení chlapců od dívek, ovšem nevím.

Jídlo, které uspokojí každého cestovatele

Po prohlídce chrámu jsem se z městečka Mġarr vydal pěšky do městečka St. Paul's Bay. Cestou jsem procházel mezi skleníky a poli osazenými zeleninou a prošel i kolem poutního místa jeskyně svatého Martina. Při cestě mne zastihla velmi silná průtrž mračen, kdy dul i silný vítr, takže deštník byl prakticky k ničemu. Píší o tom hlavně kvůli tomu, že v zimních obdobích na Maltě jsou sice dny velmi slunečné a teplé, takže se i mnozí turisté ze severu Evropy chodí koupat do moře – a to k dost silné nelibosti místních strážců hotelů, kteří mají strach o jejich zdraví (což mi prozradil známý mého domácího pracující jako ostraha hotelu). Jsou zde však i časté výskyty zamračené oblohy a silných přívalových dešťů, které sice trvají krátce, ale jsou opravu dost intenzivní. A tehdy je i silně rozbouřené moře, které pak zaplavuje silnice na pobřeží, jak jsem toho byl svědkem u pobřežní silnice v městečku St. Paul's Bay.

Po tomto vytrvalém dešti jsem byl na závěr svého denního výletu vděčný za teplé jídlo a pití v baru Xemxija Cafe Lounge & Pizzeria, kam jsem chodil během svého pobytu na Maltě občas posedět, a to nejen kvůli přátelské atmosféře, ale i kvůli faktu, že obsluha baru je srbského původu a dalo se s ní příjemně popovídat.

Závěrem bych ještě doporučil dát si v tomto baru maltskou specialitu Ftira Maltija. Jedná se o pečený chléb ve tvaru prstence, který je po upečení rozřezán a naplněn speciální pomazánkou z tuňáka. V maltské kuchyni jsou i další druhy ftiry, například plněné pastou ze sardinek či rajčat. Jedná se o lahodné a vcelku levné jídlo, takže je ocení každý cestovatel, který nechce utrácet za dražší speciality. Já jsem si v tomto baru dával k ftiře většinou místní pivo značky Cisk.

Snímky autora článku z Malty si prohlédněte ve fotogalerii:





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější