Malta vybízí k historickým toulkám: tisíciletí staré jeskynní komplexy, starobylé chrámy a ráj archeologů | Reflex.cz
nahoru

Malta vybízí k historickým toulkám: tisíciletí staré jeskynní komplexy, starobylé chrámy a ráj archeologů

Lukáš Lhoťan3. ledna 2020 • 13:30
Malta vybízí k historickým toulkám: tisíciletí staré jeskynní komplexy, starobylé chrámy a ráj archeologů
foto: Lukáš Lhoťan

Malta je ostrov s tisíciletou historií lidského osídlení. Na pozůstatky chrámů a osídlení z různých dob tam narazíte takřka na každém kroku. Zároveň také Malta patří k nejmenším členským státům Evropské unie. Leží zhruba 80 kilometrů od Sicílie a přibližně 284 kilometrů od Afriky. Ve zprávách se v poslední době můžeme s Maltou setkat hlavně v souvislosti se záchranou imigrantů z Afriky vyplouvajících od libyjského pobřeží, ale Malta je hlavně turistickým centrem a míří sem hodně lidí na dovolenou. A ostrov toho má opravdu hodně co nabídnout.

I já jsem se rozhodl strávit přelom roku 2019 a 2020 na Maltě, protože mne přitahovaly místní megalitické památky staré několik tisíc let. No a samozřejmě mne „popostrčila“ i cena letenek, které jsem u jedné nízkonákladové letecké společnosti získal za zhruba 45 eur za letenku na Maltu a necelých 14 eur za letenku z Malty, což je víc než výhodné.

Hned druhý den ráno po příletu jsem musel vyřešit problém se zásuvkou, protože na Maltě se používá jiná koncovka na elektrické přístroje než u nás. Jakmile jsem si sehnal adaptér, vyrazil jsem vyzkoušet maltské autobusy, o kterých jsem slyšel hodně zajímavých historek. Má první cesta vedla do lokality Birżebbuġa, kde jsem navštívil místní malé muzeum s jeskyní Ghar Dalam. A hned při první cestě autobusem jsem se přesvědčil, že zkazky nelhaly. Jakmile má řidič dojem, že je autobus dostatečně plný, tak vám prostě u zastávky nezastaví a jede dál, což se stalo na mé cestě autobusem několika nešťastníkům, kteří na to, že jim autobus nezastavil, zrovna moc nadšeně nereagovali a v jednom případě se chudák mladík snažil autobus i doběhnout, ovšem marně.

Církví neuznaný zázrak

Jeskyně Ghar Dalam je místem nálezů mnoha kosterních pozůstatků různých zvířat, z nichž nejzajímavější jsou nálezy koster zakrslých slonů a hrochů. Byly zde také nalezeny stopy lidské činnosti staré zhruba 7400 let a důkazy velkých sopečných erupcí. Při příchodu do jeskyně od vstupního pavilonu se můžete také seznámit s místními maltskými druhy rostlin a dřevin, které jsou podrobně popsány na jejich jednotlivých místech výskytu, protože zde byly záměrně vysázeny jako živá učebnice maltské přírody.

Po prohlídce jeskyně Ghar Dalam jsem se vydal k archeologickému nalezišti Borġ in-Nadur, které se nachází něco přes půl kilometru od jeskyně Ghar Dalam. Cestou jsem si prohlédl pozůstatky opevnění z doby bronzové a bunkr z druhé světové války, kterých je na Maltě víc než dost. Archeologická lokalita Borġ in-Nadur zahrnuje pozůstatky chrámu a vesnice z doby bronzové a je považována za nejstarší opevněné místo na Maltě. Nachází se na kopci nad Zátokou svatého Jiří. Stáří chrámu se odhaduje na několik tisíc let. Nejspíše byl zbudován 2500 let před n. l. a zůstal bez výzdoby, která je běžná u jiných chrámů. Při archeologickém výzkumu byl nedaleko objeven i malý hřbitov. Podle směřování nalezeného opevnění směrem do vnitrozemí se archeologové domnívají, že obyvatelé vesnice se v době bronzové obávali spíše útoku z pevniny než z moře.

První zmínky o chrámu z moderní doby jsou z 16. století, kdy si jeho vyčnívajících trosek všiml křesťanský duchovní francouzského původu John Quintin, ale mylně je interpretoval jako pozůstatky Herkulova chrámu. Ke kopci se váže i kauza z dnešní doby, kdy jeden místní obyvatel tvrdil, že na kopci Borġ in-Nadur nedaleko pohanského chrámu se mu zjevila Panna Maria. Ovšem katolická církev odmítla tato tvrzení jako falešná a nechtěla hovořit o zázraku; to ovšem nebránilo některým místním katolíkům postavit na Borġ in-Naduru kříž a konat k němu procesí. Pod kopcem se také nachází vybudovaná svatyně Panny Marie Lurdské, ale nepodařilo se mi nikde dohledat, jestli se jedná o svatyni z doby před údajným zázrakem, nebo jde až o reakci na něj.

Nedopadnout jako Hassan

Při sestupu od megalitické svatyně Borġ in-Nadur jsem prošel i kolem kostela svatého Jiří (bohužel zavřeného), nacházejícího se nad redutou svatého Jiří. Kostel sloužil i jako útočiště pro zločince hledající kdysi azyl u církve. Poté jsem pokračoval po hlavní silnici až na útes, kde se pod ním nachází jeskyně Ghar Hassan. Do samotné jeskyně je vstup uzavřen, ale lidé si našli cestu a podlézají zamřížovanou část jeskyně. K jeskyni se váže legenda o mladé křesťanské dívce, kterou měl unést a v jeskyni věznit muslimský nájezdník (Saracén) jménem Hassan. Tímto činem měl rozzuřit obyvatele Malty a ti se vydali za Hasanem s cílem ho zajmout a dívku osvobodit. Když je Hassan uviděl, měl dívku shodit ze srázu do moře a sám spáchat sebevraždu skokem dolů za ní. Tato legenda se traduje mezi lidmi, ale není žádný úřední záznam, že by se něco podobného opravdu stalo. Pokud se někdo rozhodne do tohoto uzavřeného místa vstoupit, tak by měl být víc než opatrný, protože sráz je tam zrádný a zábradlí je již poškozeno, takže při sestupu k jeskyni hrozí pád.

Od jeskyně jsem se vydal do obce Żurrieq. Cestou k obci jsem se ještě podíval na archeologickou lokalitu Tal-Baqqari, kde jsou nálezy z doby bronzové a římského období, ale mimo pár trosek tam není nic vidět a pouze informační tabule informuje o zajímavé minulosti tohoto místa. V obci Żurrieq je k vidění věž zvaná Bubaqra. Jedná se spíše o malou tvrz, která byla postavena koncem 16. století a byla občas využívaná i k ochraně obyvatel a dnes je v soukromém vlastnictví. Budova je obklopena citrusovými zahradami. Objekt je veden jako národní kulturní památka a je bohužel veřejnosti nepřístupný. U této věže jsem ukončil i svůj denní program a autobusem se vrátil zpět do penzionu.

Chrám zachránil bystrý zemědělec

Druhý den jsem vyrazil do města Paola s cílem navštívit Hypogeum, což je podzemní posvátný prostor a asi i jedna z největších zajímavostí Malty. Jde o podzemní systém chodeb a sálů s původem až 3800 let před Kristem. Sahá minimálně do hloubky 11 metrů pod úroveň země. Celý komplex byl budován alespoň 1300 let a byly v něm nalezeny pozůstatky několika tisíců lidí. Komplex byl vyzdoben ornamenty namalovanými okrovou barvou. Při archeologickém výzkumu zde byla nalezena i soška označená jako spící bohyně a na základě nálezů (nejen z této jeskyně) se někteří archeologové domnívají, že společnost budovatelů těchto staveb byla matriarchální a budova sloužila jako sídlo náboženské aristokracie tehdejší společnosti. Když jsem ale dorazil k Hypogeu, tak jsem bohužel na vrátnici zjistil, že na prohlídku se musí člověk objednat přes internet a všechny termíny do 7. ledna jsou již vyprodané. Nezbylo mi tedy než se spokojit z videoprezentací a vydat se k dalšímu nedalekému chrámu Tarxien.

Chrám Tarxien je zhruba z roku 3100 před n. l. a je tvořen třemi chrámy postavenými vedle sebe. V chrámovém komplexu můžete nalézt výraznou výzdobu vytesanou do kamene. Mimo spirálovité vzory jsou zde vytesány i postavy býka, prasnice, koz a beranů. Předpokládá se, že chrám sloužil pro přinášení obětin zvířat bohům, a byly zde nalezeny i stopy po kremačních pohřbech v době bronzové. Chrám byl znovu vykopán v moderní době po roce 1914, kdy se na místě chrámu nacházelo pole a místní zemědělec zápasil s problémy při orbě způsobenými vrcholky kamenů tvořících chrám. Uvědomil si, že by se mohlo jednat o pozůstatky chrámu, a povolal na své pole archeology, kteří zahájili výzkum a chrám vykopali.

Mešita, kterou osobně založil Kaddáfí

Po prohlídce chrámu jsem se vydal ještě podívat na jedinou maltskou mešitu, která byla vybudována na náklady dnes již mrtvého libyjského vůdce Muammara Kaddáfího (s menším přispěním maltské vlády) a je u ní i škola nazvaná jménem Marjam al-Batool. Mešita se jmenuje také Marjam al-Batool – tedy mešita Panny Marie. Samotný libyjský diktátor Kaddáfí položil základní kámen v roce 1978 a v roce 1982 byla mešita otevřena pro veřejnost. Jejím správcem je libyjská náboženská nadace pod názvem World Islamic Call Society a úkolem mešity je poskytovat nejen zázemí zhruba 6000 muslimů žijících na Maltě, ale i šířit zde islám.

Od mešity jsem se poté ještě vydal k nedalekému osmanskému vojenskému hřbitovu, který byl postaven koncem 19. století dle návrhu maltského architekta Emanuele Luigiho Galiziy. Vstup do hřbitova je tvořen orientální vstupní bránou s věžemi a stejně orientálně je pojat i vnitřek hřbitova, který bohužel není veřejnosti přístupný. Na hřbitově se nachází i malá mešita, která měla původně sloužit pouze k zádušním obřadům, ale kvůli neexistenci mešit na Maltě byla muslimy využívána pro páteční modlitby do doby, než byla vystavěna mešita Marjam al-Batool. K tomuto hřbitovu se váže i jistá zajímavost, protože na realizaci stavby v zastoupení osmanského sultána dohlížel místní maltský konzul Osmanské říše židovského původu a víry. A tak jsem ukončil své první dny na Maltě u hřbitova těch, kvůli kterým byla Malta dána řádu Johanitů (rytířů svatého Jana), aby z ní učinili pevnost a obranný val proti muslimským nájezdníkům na Evropu.

Na snímky Lukáše Lhoťana z Malty se podívejte ve fotogalerii:





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější