Pro mě osobně je Šumava srdeční záležitost, takže jistě nejsem objektivní. Trávila jsem tu od dětství každé prázdniny a později ji projezdila křížem krážem na kole. Lyžařům možná přijdou kopečky mírné, ale cyklistům určitě ne - je totiž pěkně vostrá; to je furt nějaké nahoru dolů...přivodit si svalovou horečku během jednoho dne mezi Churáňovem, Srním, Kvildou a Modravou není problém. Takže zapálení kolaři nedají na Šumavu dopustit.
A pak také tetřevi. Nikde jinde tohoto vzácného ptáka nenajdete. Potřebuje totiž nekonečné husté lesy - takové, jaké jsou právě jen a tady. Zcela objektivně je Šumava naše největší a nejlesnatější pohoří - a nejen u nás: je také jedním z největších, ne-li vůbec největším souvisle zalesněným území nejen ve střední a západní Evropě. A na velikosti záleží. Například tetřevům.
Za tuhle panenskost "vděčí" Šumava mimo jiné komunismu. Jsou to naše jediné hory, které jsme za komunismu sdíleli s nepřátelskými zeměmi - Německem a Rakouskem. Ještě v osmdesátých letech vás za výlet do šumavského pohraničního pásma na potkání zastřelili. Navíc z horské Marilyn "máme" na svém území tu divočejší a magičtější, tedy severní stranu.
Příjemné klima
Dodnes tu najdete opuštěné vojenské objekty, kterými byla ještě v polovině devadesátých let Šumava doslova poseta. Třeba takový Poledník - to v polovině devadesátých let nebyla populární rozhledna jako dnes, ale obrovité betonové monstrum uprostřed nekonečných lesů, s plesnivými zdmi plnými šmouh připomínajících krev, zrezivělými odposlechovými anténami a podlahou polepenou Rudým právem. To vše bylo obehnáno vysokým plotem s cedulemi "Zákaz vstupu - nebezpečí výbuchu". A teď si k tomu přičtěte všudypřítomné rozvaliny bývalých sudetských vesnic, opuštěných od dob divokého odsunu, a pak také tajemná keltská oppida, jejichž koncentrace na našem území je největší právě na Šumavě - a máte kousek kouzla, kterým Šumava úspěšně vábí.
Výjimečné je také šumavské klima - i v létě tak parném, jako bylo to roku 2018, tu bylo příjemně. V současném trendu horkých a suchých let to Šumavě na přitažlivosti spíše přidá, než ubere. A pak je tu také příjemný fakt, který ocení každý, kdo podobně jako já na dovolené nehodlá vařit: totiž že tu vyrůstají opravdu výtečné gastropodniky. Ne sice jako houby po dešti, ale jisté je, že třeba na Modravě, ve Strakonicích, Kašperských Horách i v zapadlých vískách, jakou je jistá Úbislav, se už dnes najíte stejně dobře jako v Praze.
Časy se mění, Šumava zůstává. Krásná.
Autorka je spisovatelka.
