Na rekord i na pohodu. Kolébka zimních sportů Val Gardena nabízí nevšední zážitky
Jezdit do Alp lyžovat už dnes nikoho neohromí. Co ale pořád není samozřejmost, je místo, kde lyžování nepůsobí jako jediná atrakce, nýbrž jako přirozený způsob trávení volného času. Val Gardena takovým místem je. Údolí v jihotyrolských Dolomitech, kde se sníh nebere jako sezónní anomálie, ale jako součást identity – podobně samozřejmá jako jazyk, kultura nebo jídlo.
Na mapě působí Val Gardena nenápadně. Jedno údolí, tři vesnice, pár silnic. V realitě ale představuje jednu z nejlépe fungujících horských oblastí Evropy. Ne okázalostí, ale promyšleností. Všechno tu má svůj důvod a své místo. Lanovky nenarušují krajinu víc, než je nutné. Vesnice nejsou nafouknuté investičními projekty. A služby, které jinde působí jako nadstandard, jsou tady jen samozřejmým pokračováním místního pořádku.
Ortisei, Santa Cristina a Selva di Val Gardena tvoří osu údolí, ale ne hierarchii. Každá z obcí funguje jinak a dohromady dávají smysl. Ortisei je kulturní a společenské centrum, místo s obchody, galeriemi a dlouhou řezbářskou tradicí. Santa Cristina působí klidněji a rodinně. Selva, nejvýše položená, je naopak ryze sportovní – odtud se rovnou nastupuje do hor.
Lyžování ve Val Gardeně není o honbě za kilometry. Přesto tu máte k dispozici svahů víc než dost. Sjezdovky jsou široké, přehledné, perfektně připravené a navázané do logických celků. Jakmile se dostanete nahoru, nikde se nečeká. I při vysoké návštěvnosti se lidé po vrcholcích rozmělní a tak působí svahy klidně. Je to lyžování, které neunavuje – fyzicky možná, mentálně ne.
Okruh pro fajnšmekry
Kdo ale přece jen touží po výzvě, může si zdejší pohodu velmi snadno proměnit v dobrodružství. Přímo z Val Gardeny se totiž napojuje legendární okruh Sella Ronda, který obkružuje mohutný masiv Sella a propojuje čtyři údolí a tři provincie. Během jediného dne zvládnete čtyřicet kilometrů, stovky výškových metrů a neustálé střídání terénů, expozic i atmosfér. Je to výkonnostní lyžování, které průměrnému lyžaři zabere pět až šest hodin času. Žádné návraty stejnou cestou, žádné hluché přejezdy. Jen plynulý pohyb krajinou, která se neustále mění. Val Gardena tak nabízí luxus volby: jezdit na pohodu, nebo si sáhnout na dno – a klidně obojí během jednoho dne.
Historie zdejšího lyžování sahá hluboko do minulého století a je tu znát. Val Gardena byla u mnoha věcí první: první lyžařské sportovní kluby, první vleky, první velké závody. Mistrovství světa v roce 1970 nastartovalo bohatou tradici profesionálního lyžování ve Val Gardeně, přičemž tehdy se poprvé jela známá sjezdová trať Saslong.
Tradice nade vše
Zásadní roli tu hraje i způsob, jakým se region vyrovnal s masovým turismem. Ano, přijíždějí sem desetitisíce lidí ročně. Přesto se údolí nestalo vyprázdněným zábavním parkem. Místní tu stále žijí po svém, neobsluhují jen návštěvníky. Řemesla se dědí, domy se neprodávají spekulantům, hotely často zůstávají v rukou jedné rodiny po generace. To vytváří kontinuitu, kterou nelze napodobit.
Silnou součástí místní identity je ladinská kultura, což je jeden z nejstarších živých kulturních otisků v Alpách. Jazyk vycházející z latiny, tradice starší než samotné národní státy, schopnost přežít staletí politických změn bez ztráty vlastní tváře. Ladinové nejsou folklórní relikt, ale živá komunita, která dodnes určuje charakter údolí. I proto tu není výjimkou, že lidé plynně mluví třemi či čtyřmi jazyky a přepínají mezi nimi klidně i v rámci jedné věty.
Z ladinské kultury ostatně vzešel i muž, který dobyl svět daleko za hranicemi Dolomit. Giorgio Moroder, rodák z Ortisei, je důkazem, že i z malého horského údolí lze ovlivnit globální popkulturu. Průkopník elektronické hudby, autor filmových soundtracků a trojnásobný držitel Oscara, který definoval zvuk několika dekád. Příjmení Moroder přitom ve Val Gardeně není nijak výjimečné, lidí tohoto jména tu žije zhruba tisíc.
Horalský jidelníček po italském způsobu
Průnik italské a alpské kultury tu nejsnáze pozorujeme u stolu. Jít na oběd mezi sjezdy tu neznamená jako jinde dát si něco smaženého u stánku. I restaurace podél sjezdovek mají výjimečnou kvalitu. Jídlo je tu plnohodnotnou součástí dne. Hutné kroupové polévky, knedlíky, těstoviny, maso z místních chovů, zdejší víno Lagrein. Všechno čerstvé a produkované co nejvíc lokálně se servíruje po několika chodech, jak jsou italové zvyklí. Pokud si Val Gardenu chcete užít naplno, počítejte s tím, pár hodin platnosti drahoceného skipasu nestrávíte na svahu, ale v restauraci.
Val Gardena je zároveň ukázkou toho, že ekologický přístup nemusí znamenat omezení. Veřejná doprava funguje tak dobře, že se stává nejpohodlnější volbou. Vlaky a autobusy navazují na lanovky, auto může klidně zůstat zaparkované u hotelu. Zasněžovací infrastruktura je napájená z retenčních nádrží, sezóna je stabilní a trvá zde nejdéle v celých Alpách, ale krajina tím netrpí víc, než je nutné.
Možná právě proto Val Gardena nepůsobí jako místo, kam se jezdí „na akci“. Je to destinace pro ty, kdo chtějí lyžovat bez stresu, jíst bez kompromisů a pohybovat se v prostoru, který má vnitřní logiku. Neoslňuje na první pohled, ale i díky tomu vydrží i pro další generace. A to je v horách vlastnost, která se počítá nejvíc.
