Lidské i plastové lego, kultura i alchymie, dětský ráj to na pohled. Krásná Kutná Hora vás překvapí!
Tohle město jsme nejspíš všichni kdysi navštívili v rámci škol v přírodě: je zelené a krásné, disponuje jedinečně zachovalým, sevřeným historickým jádrem a jeho okolí skýtá mnohá kulturní a turistická vyžití. Naštěstí Kutná Hora zdaleka nepřetéká výletníky tolik jako historické centrum Tábora či města rovněž disponující památkami s razítkem UNESCO v kapse, namátkou Telč nebo Český Krumlov. Pokud sem stejně jako já pojedete na pár dní s dětmi, mám pro vás pár užitečných tipů.
V centru je všechno, co by kamenem dohodil – valnou většinu místních památek najdete na ploše zhruba kilometru čtverečního. Jen za Hřbitovním kostelem všech svatých s kostnicí a za katedrálou Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele, která byla stejně jako monumentální (a přece podstatně menší, než megalomanské město v dobách stříbrné horečky plánovalo) Chrám sv. Barbory právě před třiceti lety zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO, musíte do necelé dva kilometry vzdálené čtvrti Sedlec. A propos, u příležitosti zmíněného výročí zápisu k UNESCO, díky němuž i toto léto v Kutné Hoře uslyšíte všemožné světové jazyky, město nachystalo množství kulturních akcí, jejichž seznam najdete ZDE.
Nezbytná Svatá Barbora
I díky všem těm výstavám a představením si můžete interiéry chrámů prohlížet tak nějak mimoděk. My se kupříkladu do Chrámu svaté Barbory podívali díky tomu, že zde uplynulou neděli hned dvakrát koncertoval violoncellista Jan Zvěřina se svým Prague Cello Quartetem. Dočkali jsme se výborného provedení známých skladeb od The Queen, Coldplay, Metalliky a dalších a Overtura z Fantoma opery, jejíž sedm let staré video dosáhlo na YouTube zatím 47 milionů zhlédnutí, zní pod kupolí monumentálního chrámu fantasticky. Šéf uskupení o třech violoncellech, jednom kontrabasu vyměněného při pár hitech za baskytaru a perkusionistovi publikum mnohokrát přiměl ke smíchu.
To se ovšem podařilo i aktuální obrazové výbavě chrámu: díky projektu kurátora Petra Vaňouse Zastavení jsou po kutnohorských kostelích a kaplích rozmístěna díla současného umění, a tak ve svaté Báře vpravo od hlavního oltáře visí vtipný hyperrealistický olej Miroslava Polácha Nesení kříže IV.
Umění hrou v GASK
Pokud chcete v radosti a smíchu pokračovat, nezapomeňte po exkurzi v chrámu zamířit do sousední GASK. Galerie Středočeského kraje v někdejší jezuitské koleji nabízí vždy spoustu kvalitních menších výstav. Momentálně třeba Viscum album Anežky Hoškové, která opět propojuje kresby, malby, vitráže a performativní instalace v rámci návratu romantických a emotivních tendencí v českém současném umění s mezinárodními mystickými a post-internetovými vlivy. Konceptuální šperkařský projekt zakladatele designové značky KOW Jaroslava Kučery Křížový řez zaujme i děti, stejně jako velkoformátové fotografie zvířat, často zachycených při pohledu přímo do čočky fotopasti, v expozici Kateřiny Simerové s názvem V temnotách nebo fantastický rozhoupaný lední medvěd Veroniky Bromové ve společné expozici s Kateřinou Vincourovou a Markétou Othovou s názvem Mysův Horn.
Odpustit si naopak můžete podkrovní výstavku, která nejspíš donutila už pěkných pár fandů Kingdom Come: Deliverance vysolit plné vstupné do GASK (pouhých 120 korun za potenciálně půl dne stráveného ve společnosti umění) a po pár minutách odejít s brekem. Několik panelů projektu Mezi staletími – Kutná Hora v dialogu s herním světem Kingdom Come: Deliverance srovnává vždy snímek z daného zákoutí reálné Kutné Hory, kde je slavná česká RPG hra situována, a jeho digitální replikou – a na víc než deset minut to celé prostě nevydá.
GASK je mimochodem vůči dětem jednou z nejpřátelštějších galerií u nás; nabízí dvě prostorné herny zvoucí k vybouření kreativnímu i pohybovému a k tomu skvělou kavárnu. Právě v prostorách chodby u ní probíhá výstava půvabných akvarelů Kláry Stodolové (* 1977), malířky a zároveň lektorky Biodanzy, chilského pohybového systému založeného na sdílení prožitku ve skupině. Velkoformátové obrazy znázorňují především nahé tanečníky a tanečnice, tak jako Živly (2025, akvarel, papír, 130 x 155 cm), ale také vzdušné přírodní scenérie. Výstavou Tančit do nevědomí a zpět, jejíž kurátorkou je Vanda Skálová, lze protančit do 19. října.
Do zeleně, za vodou
Kráčíte-li od GASK zpět do centra a pak podél náměstí, možná s překvapením zjistíte, že každý sudý dům je architektonická památka či muzeum a každý lichý skvělá, cenově dostupná restaurace. Mimo špičku vřele doporučuju rustikální podnik přímo nad Vlašským dvorem s názvem V Ruthardce, kam chodí na oběd a večeře místní i s dětmi. Pro ty je na rozlehlé zahradě k dispozici pískoviště, menší hřiště, rybníček i zázemí pro kreslení. Snadno odsud seběhnete do Breüerových sadů, kde na vaše ratolesti čeká tobogán, soustava vodotrysků k probíhání a naprostému zmáčení a výtečná zmrzlina.
Velmi dobře se najíte také u přátelských Číňanek v restauraci Peking, v restauraci hotelu Mědínek na centrálním Palackého náměstí, naproti na zahrádce italské pizzerie nebo ve vyhlášené kebabárně za morovým sloupem. Kousek od něj si oběd nechte slehnout třeba při prohlídce Aliens vs Predators Experience Musea, jednoho ze sítě zážitkových muzeí filmových legend.
Alespoň hodinu si vyšetřete na výstavy v Sankturinovském domě jen pár kroků od Mědínka. Kromě nezbytných map a suvenýrů z infocentra v přízemí si odsud odnesete solidní povědomí o alchymistické minulosti budovy, o těžbě stříbra a také o malířské tvorbě místního rodáka Felixe Jeneweina (1857–1905). Jeho obrazy temných barev mají tragické motivy – samá válka, smrt a mor –, ovšem nejen obdivovatele secesního symbolismu budou svou tíží fascinovat. Děti pak stejnému pocitu podlehnou jak v havířské části expozice ve sklepení, tak pod střechou, kde běží dvanáctiminutový snímek o pohnuté historii Kutné Hory, doprovozený barevnými a světelnými efekty dopadajícími na sádrový model města.
Sedlcká Lego oáza
Pokud se vydáváte – pěšky, případně MHD, ale klidně i autem, s parkováním tu kupodivu není problém – do Sedlce, ani ne dva kilometry od centra vzdálené čtvrti, vyhraďte si na ni minimálně půl dne. Místní muzeum tabáku je sice dlouhodobě zavřené, ale jeho nádherná vůně vás bude provázet v okolí i pod střechou přilehlé katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Nad loď bývalého konventního chrámu cisterciáckého sedlckého kláštera, na hlavní kůr a výstavu obrazů Oldřicha Tichého v podkroví, se kvůli rekonstrukci Santiniho samonosného schodiště dostanete po provizorních schodech připomínajících kovové lešení (další dobrodružství pro děti, pokud stejně jako vy netrpí závratí). Kousek nekonečna malíře Oldřicha Tichého v nízkém, tabákem provoněném podkrovním prostoru za to ovšem stojí – zobrazuje především, jak praví názvy jeho tří minimalistických obrazů – spoutané horizonty, naše vratké jistoty nebo ohrady v nás…
Pokud děti vyžadují po zážitku s architekturou pauzičku, mezi katedrálou a kostnicí velmi příhodně leží lego. Nikoli jedna kostička, ale celé muzeum, totiž Museum of Bricks, a s ním v jedné budově i Lego hotel. Láká už zvenku, na fasádě sedí kostlivec uprchlý z kostnice, místo popelníčků mají na venkovní zahrádce kavárny květináče plné kostiček (ne lidských – legových). Sympatický recepční Sam, jehož maminka je modistka a provozuje v centru Kutné Hory Salon Meluzína s pin-up šaty a klobouky, podá našim holkám listy papíru se soutěží, každý jinak náročný v závislosti na jejich věku, a vyšle nás dovnitř, do chrámu her a hraček. Mají tu vystavené modely kutnohorských památek Kostnice a Chrámu sv. Barbory a ještě dvanáct set dalších. A taky spoustu heren, dětských koutků a zašíváren, koupíte tu limitované edice, raritní figurky i náhradní díly. Pod plastovým tobogánem vedoucím z patra je teráska, kam si z kavárny můžete přinést občerstvení, a za ní dětský ráj. Ve všední den kolem poledního je na venkovním hřišti s pumpami, pískovišti a prolézačkami celkem prázdno, je tu jen pár rezidentů místního Lego hotelu. Poležíme si tedy v houpacích sítích a dáme si na čas, než urazíme těch pár metrů do sousední kostnice.
Santiniho hrátky s lebkami
Což je stejně bizarní věc, taková kostnice. Byli jsme tu s mužem před třiceti lety společně na ŠvP; tehdy kostnice působila temným, středověkým, zaprášeným dojmem a byla o-brov-ská. Dnes se rozhlížíme světlým, prosluněným, snad až útulným Hřbitovním kostelem všech svatých, kolem nás převážně metalisti, motorkáři a Jihokorejci, a především kosti. Malebně poskládané obratle, nápisy tvořené kůstkami, lebky na hromadě jak jablka v moštárně, lustr, kostěný schwarzenberský erb, girlandy, prostě „kosterní výzdoba“. Nejde samozřejmě o tak problematický koncept jako v případě prapodivné „výstavy“ Body The Exhibition, kde vystavovali těla neznámého původu, tedy vzhledem k čínským dodavatelům možná vězně svědomí nebo Ujgury umučené v pracovních lágrech – a možná taky ne. Sedlcké kosti a lebky byly získány z těl místních zemřelých při morových ranách čtrnáctého století a obětí husitských válek století patnáctého. Jak praví legenda a také sedlcké webové stránky, „za nositele ideje a autora základní koncepce nynější kostní výzdoby v duchu barokní zbožnosti i principů barokní estetiky je pokládán architekt Jan Blažej Santini Aichel. Barokní kompozice kostnice, kterou Santini navrhl, zasazovala smrt do božského řádu a tím upozaďovala tíživou atmosféru dolní kaple; vyslovovala totiž naději, že po smrti lze doufat ve vzkříšení.“
Ovšem českoskalický řezbář František Rint, přizvaný před rokem 1870 rodinou Schwarzenbergů, výrazně proměnil původní barokní výzdobu kostela Všech svatých. Z duchovní barokní koncepce vytvořil romantickou makabrózní výzdobu, která zdůraznila téma smrti jako triumfálního stavu. Je autorem významných prvků jako lustr, schwarzenberský erb a girlandy z lidských kostí. Odchýlil se od barokní tradice s lebkami a hnáty a začlenil do dekorací i další druhy kosterních pozůstatků, čímž dolní kapli změnil z místa očekávání zmrtvýchvstání v říši smrti.
Expozice se na jedné z předškolních dcer se zpožděním poněkud podepíše – před usnutím se hovoří o konci života a zahánějí se slzičky. Ale až na toto drobné extempore, které by dobrý rodič zřejmě mohl předvídat, nám tři dny v Kutné Hoře přinesly jen samou radost a krásu.
