„Létající dirigent“ Tomáš Netopil o Academy Kroměříž: Přijeďte, my i město vás rádi přivítáme!
Letošní Academy Kroměříž za týden už poosmé otevírá své brány. Houslista a dirigent TOMÁŠ NETOPIL (50) tuto letní hudební školu založil před osmi lety ve své domovské Kroměříži, jednom z nejkrásnějších historických měst republiky, a letos sem se svými nástroji dorazí talentovaní studenti konzervatoří a mladí umělci z jedenácti zemí světa. Budou trénovat, učit se, zpívat a hrát pod vedením věhlasných lektorů, jako jsou pěvec Adam Plachetka, houslisté Fedor Rudin a Dalibor Karvay, klavíristi Ivo Kahánek a Zdeněk Klauda, violoncellistka Michaela Fukačová a violista Pavel Nikl. Hanácké Athény, jak se Kroměříži také přezdívá, ožijí koncerty a diskusemi od 14. do 22. srpna. Jedním ze zlatých hřebů bude provedení barokní opery Dido a Aeneas: Hlas budoucnosti.
Před osmi lety jste založil Academy Kroměříž společně s Janou Kubáčovou; ta se stala její výkonnou ředitelkou, vy uměleckým ředitelem. Proč byla taková akademie potřeba?
Sám jsem se kdysi rád účastnil různých letních hudebních škol, ať už v Česku, nebo v zahraničí. Měl jsem možnost být tři roky studentem a později i asistentem hudebního ředitele a dirigenta Davida Zinmana na proslulé letní škole v americkém Aspenu a fascinovalo mě provázání mládí, studentů, se zkušenými profesionály a s veřejností. Pocházím z Kroměříže a mám to město moc rád, chtěl jsem tu tedy něco takového také vytvořit. Potřeboval jsem jen ty správné lidi kolem sebe a vzájemně jsme se našli – Jana Kubáčová, ředitelka akademie, manželé Křivánkovi a Michal Kubáč tvoří srdce týmu Academy Kroměříž, díky němuž se nám každoročně daří tuto akademii na vysoké úrovni připravit a realizovat.
Má Academy Kroměříž v Česku konkurenci nebo souputníky?
Různých masterclassů nebo letních hudebních škol je v Česku více; nemám zmapovaný prostor na Slovensku, ale v Rakousku a v Německu jsou též, tyto země jsou na vážnou hudbu a její edukaci zaměřeny. Unikum těchto letních aktivit je v jedinečnosti prostředí a v přátelské rodinné atmosféře, kterou se snažíme připravit. S nikým si nekonkurujeme, naopak spolupracujeme na přípravě špičkových hudebníků a každý prostor, každá letní škola, má svoji jedinečnost a smysl.
Do Kroměříže se v druhé třetině srpna sjíždí hudbymilovné publikum, ale na druhou stranu je Academy Kroměříž v nadsázce vlastně týdenní tábor či spíš soustředění pro hudebně nadané děti a mladé dospělé. Kolik lidí se na její organizaci podílí, kolik účastníků letos čekáte a jaký je jejich program?
Na přípravě a samotné realizaci se podílí deseti- až patnáctičlenný tým, který se stará o maximální pohodlí a plynulý průběh celé akademie. Studenty tu čeká individuální výuka operního zpěvu, hry na housle, klavír, violoncello a violu, komorní hry a klavírní spolupráce u špičkových interpretů a pedagogů, hra v orchestru pod mým vedením nebo účinkování na hudebním festivalu. Je to náš osmý ročník a každoročně vítáme víc a víc studentů. Lektoři si z těch přihlášených vyberou ty, které chtějí učit; letos jich je kolem sedmdesátky. Letošní ročník je také rekordním v počtu zahraničních studentů, přijedou z jedenácti zemí: Anglie, Portugalsko, Španělsko, Itálie, Jižní Korea, Tchaj-wan... Kroměříž je studentské město, takže využíváme ubytovací prostory studentských kolejí nebo internátů a pro hosty kapacitu hotelů v centru města.
Jak vypadá program z pohledu studentů?
Musí to být opravdu úžasné: přijedou do nádherného místa, do Kroměříže, která je v srpnu vždycky prosluněná, takže vidí v těch nejkrásnějších barvách historické centrum, ve kterém se odehrává celá akademie. Naše město bylo letním sídlem olomouckého biskupa a později arcibiskupa, studenti jsou obklopeni barokní architekturou komplexu konzervatoře a základní umělecké školy, které byly dříve piaristickým gymnáziem a kolejí… První vizuální vjem mladé bezesporu ohromí. A pak samozřejmě přichází intenzivní výuka. Student má možnost setkat se se svým pedagogem čtyřikrát do týdne, k tomu cvičí a absolvuje další doprovodný program nebo se připravuje na svůj koncert. Já jakožto dirigent ze studentů sestavím orchestr a společně nacvičujeme skladbu, kterou provedeme na závěrečném koncertu; nechybí tedy také intenzivní momenty společného muzicírování.
Hradí si mladí umělci pobyt na Academy Kroměříž sami?
Ano, ale pak z laureátů, které vyhodnotí všichni profesoři, vybíráme ty nejlepší a dáváme jim stipendia na další rok.
Komu je určen koncertní program, kdo typicky sedí v publiku?
Od začátku se soustředíme na úzké provázání akademie a veřejnosti, ať místní, nebo i zahraniční, protože spousta studentů přijíždí se svými rodiči nebo známými. Zveme veřejnost na náslechy různých hudebních lekcí, všichni se tak mohou podívat a seznámit se s různými vyučovacími přístupy a různou problematikou.
Letos Festival Academy Kroměříž uvede zkrácenou verzi příběhu o jedné velké mytické lásce, totiž barokní opery Dido a Aeneas: Hlas budoucnosti v nastudování mladých talentů, především žáků základních uměleckých škol z celé České republiky, kteří vystoupí v doprovodu nejlepších barokních interpretů u nás. Jak obtížné to bylo zprodukovat?
Tento projekt se podařil díky spolupráci s Nadačním fondem Magdaleny Kožené a jeho ředitelkou Irenou Pohl Houkalovou, laureátkou naší akademie v oboru hudební management a nyní naší skvělou spolupracovnicí. První představení opery Dido a Aeneas: Hlas budoucnosti se událo už na konci května a pak ještě během června a uvedení v Kroměříži bude pomyslným vyvrcholením této mimořádné akce v letošním roce. Jsem rád, že jsme právě toto představení mohli spojit i s naší akademií, snoubí se v něm edukativní část a mládí s profesionalitou.
Didonu zpívá Ema Netopilová ze ZUŠ Kroměříž. Shoda jmen, nebo jablko nepadlo daleko od stromu?
Ema je moje dvacetiletá dcera, studuje klavír na konzervatoři a věnuje se také zpěvu na ZUŠ v Kroměříži. Přihlásila se do konkurzního klání a vyšlo jí to. Všichni mladí zpěváci si společně užívají první kontakt s operou a scénickou tvorbou.
Dědí se tedy talent a láska k oboru?
Ta láska je samozřejmě i věcí výchovy. Moje starší dcera Ema má hudbu velice ráda, ačkoli ze začátku jsem ji do ní musel pochopitelně trochu nutit. Stejné to bylo u mladší dcery, ovšem ta vůči muzice, a hlavně té klasické, stále ještě klade, abych tak řekl, zásadní odpor.
Festival zahájí 14. srpna Anglický večer s Bellou Adamovou, koncert se uskuteční ve Sněmovním sále Arcibiskupského zámku. Vy tuhle mezzosopranistku sám dirigujete a prošla akademií Kroměříž…
Rodačka z čečenského Grozného Bella Adamova se od té doby, co u nás studovala, rozvinula v mezzosopranistku světového měřítka. Příští rok nás spolu čeká symfonický koncert právě v rámci koncertní řady mého Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, kde bude Bella zpívat Mahlerovy písně. Je pro mě radost se s našimi absolventy setkávat i na profesionálních pódiích. Ten večer totiž vystoupím v roli houslisty, bude to náš druhý projekt s Bellou, v němž společně vystupujeme s mým ansámblem Collegium Colloredo, který se věnuje převážně barokní hudbě.
Sobotní večer bude na nádvoří ZUŠ Kroměříž patřit unikátnímu projektu Hrubá hudba, fúzi lidové hudby z Horňácka s elektronikou, hip hopem, poprockem a zvukovými experimenty. Myslela jsem, že lidé od klasické hudby jsou vůči podobným projektům dost skeptičtí…
Jelikož pocházím odsud, z Kroměříže, a jelikož mě mí spolužáci od čtrnácti let silně ovlivňovali folklorem, získal jsem k němu velice blízký vztah, který trvá dodnes a odráží se i v mé práci dirigenta a přístupu k českým skladatelům vůbec. Dlouho jsme se snažili do programu zakomponovat folklor, což se nám jako dramaturgická myšlenka velmi zalíbilo. Minulý rok jsme pozvali nádherný ansámbl ČaroTaJ, který je spojením sester Taťány a Jitky, dcer folklorního zpěváka a primáše Lubomíra Málka, a členů České filharmonie. Tato folklorní fúze byla velice příjemným zpestřením festivalu pro studenty i pro veřejnost. Rozhodli jsme se, že bychom mohli s folklorní linií pokračovat. Požádal jsem tedy svého dobrého kamaráda Jiřího Hradila, duchovního otce a stvořitele Hrubé hudby, jestli by mohli s Horňáckou kapelou Petra Mičky přijet a naši akademii hezky po horňácku oživit.
Kolik máte scén, na jakém prostoru festival probíhá?
Máme několik prostorů v centru města a úzkou spolupráci s arcibiskupským zámkem, památkou UNESCO, jehož nádherný Sněmovní sál nám slouží pro zahajovací koncert, symfonický slavnostní koncert a pro závěrečný koncert. Pro koncerty našich studentů využíváme krásný prostor kina Nadsklepí, který je nově zrekonstruovaný; v minulosti tu dirigoval Antonín Dvořák a zpívala Ema Destinnová. Dopoledne se tu odehrává výuka a večer a vpodvečer se zde konají přednášky a studentské koncerty. Velkolepý secesní sál Psychiatrické nemocnice využíváme pro koncertní příležitosti, a jak konzervatoř, tak základní umělecká škola disponují půvabnými nádvořími, ve kterých také probíhají různé doprovodné akce.
Soustavně dirigujete u nás i ve světě, ale také přijímáte krátkodobá angažmá u koncertních domů po celém světě. Navíc se po desetiletém angažmá coby generální hudební ředitel Aalto Musik Theater a Philharmonie Essen za pár týdnů stanete šéfdirigentem a hudebním ředitelem už zmíněných Pražských symfoniků, FOK. Tento styl života musí být velmi náročný.
Pro někoho ano, ale nepřišel ze dne na den, utváří se od mých zhruba sedmadvaceti let. Je to otázka zvyku a rozvržení sil, někdy to opravdu může být až zahlcující… Už jsem však na takový život zvyklý a moje rodina také, tímto způsobem prostě pracuju. Léto se snažím mít volnější, a i když v srpnu děláme akademii, která je taky hodně intenzivní, užívám si tou dobou, že jsem doma, v prostoru, který mi nejvíc vyhovuje. Od září pak začíná koncertní sezona, která bude vedle mých zahraničních závazků hlavně sžíváním se s novou pozicí a společnou prací s Pražskými symfoniky. Co se tím na mé vytíženosti změní? Mnoho ne – snad jen že budu ke svým zahraničním závazkům odlétat častěji z Prahy a ne z Vídně.
Kolik štací za sezonu objedete?
Když si vzpomenu na svoji druhou polovinu minulé sezony, od ledna do června 2025, bylo jich nejspíš celkem hodně. Celý únor a březen jsem byl v Německu, kde jsem připravoval novou produkci Dona Giovanniho, pak jsem v dubnu týden pracoval v Praze, poté týden ve Francii, další týden pak v Římě. Potom jsem si přijel domů vyměnit kufr a letěl do Sydney na deset dní, následoval Hongkong a pak jsem se vracel do Vídně. Někdy jsou ty pracovní pobyty hodně zhuštěné a bez pauz, člověk se na to musí mentálně připravit. Ale dá se s tím pracovat, jen musím s managementem a sám se sebou upřímně zkonzultovat, na co mám a na co nemám sílu. Dnešní doba chce, abychom se my dirigenti nejen starali o svůj orchestr, ale abychom byli viděni i u jiných.
Dá se tohle všechno dělat z Kroměříže? Je v globalizovaném světě jedno, kde žijete, nebo by se člověk měl snažit bydlet poblíž centra dění?
Pracuji a odjíždím z Kroměříže a jsem tak spokojený. Nejhorší jsou vždy dojezdy z Vídně domů, ty bývají nekonečné. Na D1 se ještě nedá úplně spolehnout.
Co se dá v Kroměříži ještě zažít, když se člověk rozhodne odjet tam za týden na festival vážné hudby?
I okolí Kroměříže je úžasné! Pokud se studenti rozhodnou přijet i s rodiči nebo s přáteli, doporučuju si vzít kolo, protože je tu spousta krásných míst. A krásný letní bazén, ze kterého je vidět celý arcibiskupský zámek. Kdo má rád tenis, může si zahrát na jednom z devíti nádherných tenisových kurtů u budovy solária, architektonického skvostu slovinského Dušana Jurkoviče, který působil na Moravě a v Luhačovicích. Přijeďte, my i město vás rádi přivítáme.
