Hongkongem už několik týdnů otřásají statisícové protesty. Velká část společnosti se původně bouřila proti návrhu zákona, jímž se vedení regionu pokusilo změnit pravidla vydávání lidí podezřelých z trestných činů. Návrh umožňoval vydávat podezřelé z Hongkongu také do „pevninské Číny“, jak se tu říká zbytku Čínské lidové republiky. Část občanů Hongkongu se proto obávala, že nový „vydávací“ zákon bude sloužit Pekingu, aby mohl politické odpůrce z řad obyvatel Hongkongu podrobit komunistické justici ve zbytku Číny.
I tento příběh ukazuje, že Hongkong je stále uvězněn na půl cesty mezi tím, udržet si své zvláštní postavení, a stát se běžnou součástí Číny. Dobře jeho situaci demonstruje i to, co se děje, když nějaký sportovec z Hongkongu vyhraje některé mezinárodní mistrovství: na stožár v takové chvíli stoupá hongkongská vlajka, ale hraje se k tomu hymna Čínské lidové republiky a na tabuli svítí „Hongkong, Čína“.
Britský koloniální přístav
Hongkong jako specifická jednotka původně vznikl díky britské snaze uchytit se v izolované, ale ekonomicky zajímavé Číně. Britové do ní proti vůli Číňanů dováželi opium, kvůli čemuž mezi nimi vypukla první opiová válka (1839 až 1842).
Po vítězství v ní Britové získali na základě mírové smlouvy z roku 1842 „navždy“ vlastnictví malého ostrova v Jihočínském moři, který nesl název Hongkong. Vybudovali na něm námořní základnu, ale brzo se ukázalo, že její rozsah je nedostatečný, takže potřebovali další území. Získali ho po opět vítězné druhé opiové válce v roce 1860, kdy k Hongkongu připojili na pevnině ležící poloostrov Kau-lung (i u nás známější pod anglickou verzí jeho názvu Kowloon). To umožnilo budování velkého námořního přístavu, jenž se stal jednou z hlavních opor Britského impéria ve východní Asii.
Jenže i tak se koloniální mocnost obávala, že bezpečnost přístavu není dostačující, když se tak blízko k němu nachází území stále kontrolované Čínou. To byl důvod, proč se v roce 1898 obě země dohodly na pronájmu tzv. Nových území (New Territories), čímž vzniklo nárazníkové pásmo pro přístav i možnost dalšího rozvoje britské kolonie. Britové se ale ve smlouvě o pronájmu zavázali, že toto území Číně po 99 letech vrátí. To se později ukázalo jako klíčový moment.
Každopádně tak vznikla současná podoba Hongkongu v širším slova smyslu, takže i jeho dnešní území (1077,7 km2) odpovídá rozloze území, do něhož by se zhruba dvakrát vešlo naše hlavní město Praha, a žije na něm aktuálně přes sedm a půl miliónu obyvatel.
Asijský tygr
Britové území spravovali jako korunní kolonii, jejíž trvání přerušila jen japonská okupace za druhé světové války, zahájená japonskou invazí jen několik hodin poté, co proběhl útok na Pearl Harbor. Za tři a půl roku okupace Japonci popravili 10 000 lidí a mnoho dalších mučili a znásilnili.
Hongkong zažil zejména po druhé světové válce obrovský ekonomický rozvoj a stal se z něj vůbec první tzv. asijský ekonomický tygr – rychle rostoucí ekonomika, která vyráběla mnoho moderního elektronického zboží. Starší z nás si jistě ještě vzpomenou na první digitální hodinky, na jejichž zadní straně často byl právě nápis „Made in Hong Kong“. Za posledních 40 let 20. století se HDP na hlavu v Hongkongu znásobil čtyřicetkrát a symbolem hongkongského zázraku se stala i zdejší kinematografie, ztělesněná třeba hvězdami herců Bruce Leeho a Jackieho Chana.
Od roku 1935 Hongkong dokonce získal svou vlastní samostatnou měnu – hongkongský dolar, jenž to dnes dotáhl na třináctou nejobchodovanější měnu světa. V Hongkongu se nachází také jedna z nejvýznamnějších světových burz.
Hongkongská ekonomika se tradičně vyznačuje nízkými daněmi a velmi svobodným obchodováním v místním přístavu, který je sedmým největším přístavem světa, a dokonce třetím, pokud jde o množství kontejnerové dopravy. Místní rejdaři vlastní jednu z největších světových flotil a pod hongkongskou vlajkou se plaví čtvrté největší světové obchodní loďstvo.
Nejsvobodnější na světě
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
