Al-Džazíra už dávno není jen sdělovacím prostředkem, arabskou CNN či zpravodajským kanálem. Sama se stala předmětem zájmu sdělovacích prostředků a ostatních zpravodajských kanálů v čele se CNN. Od 11. září jsou jí média plná. Jako jediná mohla během války natáčet v Tálibánem ovládaném Kábulu. Skandál přineslo zveřejnění několika poselství Usámy bin Ládina. A naposledy al-Džazíru obvinilo spojenecké velení, že porušuje Ženevskou konvenci, když vysílá záběry amerických vojáků zajatých v Iráku.
Často používané označení arabská CNN poukazuje na technické a finanční možnosti al-Džazíry. Zároveň vyvolává - v konfrontaci se stereotypy západního uvažování o arabském světě - pocit kontrastu. CNN zde reprezentuje demokratický svět a svobodu slova, al-Džazíra naopak autoritativní arabské režimy,podporu islámskému fundamentalismu a spojení s terorismem. To je ovšem velmi nepřesná a zavádějící představa.
Al-Džazíra vznikla v roce 1996 na troskách BBC TV Arabic service ,poté, co se ukázalo, že názory této stanice i způsob jejich prezentace jsou neakceptovatelné pro její saúdskoarabské vlastníky. BBC TV Arabic service zanikla a do hry vstoupil katarský emír Hamad bin Chalífa Sání, jenž při palácovém převratu odstavil svého otce, zrušil cenzuru i ministerstvo informací a už delší dobu uvažoval o založení televizního kanálu, který by šířil jeho liberální (či spíše: liberálnější) pohled na svět. Emír pozval redaktory i zaměstnance BBC TV Arabic service do hlavního města Kataru Dauhá a al-Džazíra (v překladu znamená její název Poloostrov) se stala skutečností. Nejprve vysílala šest hodin denně, ale již v roce 1999 začala s nepřetržitým, čtyřiadvacetihodinovým zpravodajstvím.
Televize není de iure v bezprostředním majetku vlády,ale fakticky ji emír a jeho rodina ovládají. Na rozjezd jí věnovali 150 miliónu dolarů. Roční rozpočet se pohybuje okolo 30 miliónů. Kontroverzní vysílání odrazuje bohaté společnosti z Arabského poloostrova, jež si nechtějí znepřátelit své autoritativní vlády, a tak al-Džazíra vysílá často jen jednu a čtvrt minuty reklamy denně. Jedinou firmou, kterou televize pravidelně propaguje, je katarská státní - tedy emírova - naftařská společnost Qatar petroleum. A dokonce i ředitel al-Džazíry Šajch Hamad bin Samír Sání je členem královské rodiny.
To vše má hodně daleko k západním představám o nezávislosti sdělovacích prostředků. Byť v loňském roce skončilo hospodaření al-Džazíry poprvé se ziskem, jenž ušetřil emírovu peněženku - díky obrovským licenčním poplatkům, které al-Džazíře platí americké a evropské televizní společnosti za použití jejích exkluzívních záběrů.
V případě al-Džazíry vzniká ale zajímavý paradox. Zatímco drtivá většina režimů na Blízkém a Středním východě diktuje své státní televizi šíření propagandy,vláda Kataru naoktrojovala al-Džazíře myšlenkovou nezávislost, alespoň pokud jde o sledování zahraničního dění. Jakousi svobodu příkazem.
Netrvalo proto dlouho a vysílání al-Džazíry vyvolalo v oblasti, která není na kritiku nezávislých sdělovacích prostředků zvyklá, první konflikty.Libyjský vůdce Mucammar Kaddáfí odvolal z Kataru velvyslance, když televize odvysílala rozhovor s příslušníky libyjské opozice. Saúdskoarabský kabinet se opakovaně ohrazoval proti pořadům o postavení žen a korupci ve svém království. Egyptská, státem ovládaná média spustila kampaň proti "neblahému salátu sexu, náboženství a politiky ", který al-Džazíra vysílá. Jásir Arafát nechal zavřít kancelář al-Džazíry v Ramalláhu, když tato televize připravila cyklus dokumentů o občanské válce v Libanonu a Arafát v nich byl vylíčen v překvapivě nelichotivém světle. Náboženský guru teroristů z Hamásu Šajch Ahmad Jásín protestoval proti způsobu, jakým mu byly kladeny otázky. Kuvajt vypověděl reportéry al-Džazíry po kritice emíra Džábira al-Ahmada al-Džábira as-Sabáha. Alžírsko přerušilo signál al-Džazíry před uvedením pořadu o brutalitě tamní občanské války.Z vyvolávání nepokojů obvinila al-Džazíru jordánská vláda. Proti vysílání televize protestovalo také poměrně liberální Maroko. Zpravodaje al-Džazíry vypověděl ze země v předvečer útoku na Bagdád i Saddámův Irák.
Na druhé straně se ozvaly i židovské organizace ve Spojených státech a Wiesenthalovo centrum v Los Angeles, jež považují vysílání al-Džazíry za antisemitské. Rusko iritují reportáže al-Džazíry z Čečenska a odvysílání výzev Usámy bin Ládina spolu s hosty ve studiu dštícími oheň na Spojené státy rozpálilo doběla Bílý dům.
TERORISTÉ, NEBO MUČEDNÍCI?
Al-Džazíra zneklidňuje konzervativní islámský svět třemi základními tématy,která pravidelně otevírá. Jsou to:
1. nedostatky demokracie v arabském světě
2. práva žen v islámském kulturním systému (hovoří se zde i o dosud zcela tabuizovaném sexu)
3. výhody a nevýhody míru s Izraelem
Al-Džazíra nezaujímá k těmto problémům jednotné a uniformní stanovisko. Cosi jako redakční linie či názor zde neexistují. Ostatně kolektiv tvůrců al-Džazíry charakterizoval reportér týdeníku The Jerusalem Report následovně: "Novinář,který dobrovolně v Afghánistánu působil mezi fundamentalisty,teď pracuje ruku v ruce s editorem, jenž je radikálním sekularistou. Zaměstnanci, kteří se stavějí proti jakémukoliv míru s Izraelem, pracují po boku nejvášnivějších zastánců normalizace arabsko-izraelských vztahů. Oběti Saddáma Husajna pracují dohromady s jeho stoupenci. Všem je zřejmé, že někteří lidé tu působí jako informátoři zpravodajských služeb a předávají zprávy o svých spolupracovnících."
Představitelé al-Džazíry skutečně rádi hovoří o důsledné neutralitě svého
Generální manažer internetových stránek al-Džazíry Mahmud Abdulhadi vyložil nedávno svůj pohled na neutrální volbu slov americkému listu The Wall Street Journal. "Používáme slovo útok pro teroristické útoky na New York a Washington. Ovšem použijeme totéž slovo pro americký útok na civilní cíle v Afghánistánu. Nebo jiný příklad: použijeme slovo úkladná vražda, když izraelské jednotky zabijí palestinského vůdce abú Alího Mustafu, a použijeme totéž slovo,když Palestinci zavraždí izraelského ministra Rehavama Ze´eviho. Neděláme to jako některá západní média, která popisují to první jako zabití a to druhé jako úkladnou vraždu."
AMERICKÝ PROBLÉM
Zřejmě největší proslulosti al-Džazíra dosáhla, když po 11. září odvysílala sérii poselství Usámy bin Ládina, která do její pákistánské kanceláře dopravila - od neznámého člověka - obyčejná kurýrní služba. (Stejný způsob předání se pak opakoval v případě čečenských teroristů z Moskvy.)
V tu chvíli se al-Džazíra stala problémem nejvyšší americké politiky. Mluvčí ministerstva zahraničí Richard Boucher snadno rozšifrovatelným diplomatickým newspeakem prohlásil: "Vyjádřili jsme obavy, že se al-Džazíra stává tribunou pro bin Ládina a jeho stoupence, že má sklon povolovat jim uzdu." Američané navíc vyslovili podezření, že Usáma vysílá z obrazovky smluvené signály svým teroristickým kumpánům ve světě.
Ze západních médií bylo v tu chvíli snadné vyčíst podezření, že al-Džazíra, respektive někteří její zaměstnanci jsou v přímém spojení s al-Kajdou. Jeden z redaktorů al-Džazíry dokonce v pořadu britské televize Chanel four vypravoval, jak mu zatelefonoval kolega z televizní stanice v Chile. "Chtěl po mně telefonní číslo Usámy bin Ládina," smál se bizarní vzpomínce, jež ale víc než výmluvně dokumentuje stín, který na al-Džazíře ulpěl.
BOJO LIDSKÉ MYŠLENÍ - ARABSKY I ANGLICKY
Když přinesla al-Džazíra zprávu o omylu, při kterém americké letectvo bombardovalo v Afghánistánu vesnickou svatbu, následoval další růst protiamerických nálad v muslimském světě, ale i upevnění amerického rozhodnutí postavit al-Džazíře konkurenci. Jak uvedl před časem britský Guardian, Bílý dům se chystá na tento projekt uvolnit půl miliardy dolarů. Arabsky vysílající televize, přímo konkurující al-Džazíře, by se měla zaměřit hlavně na mladé muslimy, z jejichž řad se rekrutují radikální stoupenci al-Kajdy a dalších islamistických skupin.
Ovšem kontroverzní al-Džazíře chtějí konkurovat i sami Arabové. A tak začala před několika týdny vysílat z Dubaje al-Arabíja, zpravodajská televizní stanice financovaná ze Saúdské Arábie, Kuvajtu, Libanonu a Spojených arabských emirátů, ovládaná podle všeho švagrem saúdského krále Fahda. Jejím ředitelem je někdejší ministr informací Jordánska Salíh Kaláb,který tvrdí, že oproti al-Džazíře nemá al-Arabíja nic společného se žádnou vládou v regionu. Jeho televize ovšem nebude napodobovat provokativní styl al-Džazíry. "Nebudeme provokovat politické cítění lidí. Po zkušenostech s mnoha satelitními kanály jsme přesvědčeni, že arabskému občanu chybějí klidná slova," říká Salíh Kaláb a zřetelně tak naznačuje, odkud vane vítr. Jenže boj o lidské myšlení a názory tím nekončí. Útok střídá obrana a poté i protiútok. Al-Džazíra zprovoznila za obrovského zájmu médií své anglicky psané internetové stránky (vzápětí je napadli proameričtí počítačoví hackeři) a v budoucnu se chystá na mnohem velkorysejší počin - zvláštní anglicky mluvené vysílání al-Džazíry do Evropy.
NEDOSTATEK KONSENSU
Al-Džazíru sleduje denně 35 až 40 miliónů lidí. Na palestinských územích je to údajně až čtyřicet procent obyvatel. A v době válečných turbulencí tato čísla přirozeně jenom stoupají. Al-Džazíra hraje v bytech, kavárnách i obchodech. Její vliv neustále roste a fakt, že za ním stojí svobodná žurnalistika, je nepochybně pozitivní.
Al-Džazíra přichází se západním pojetím svobody,které jako formu či metodu aplikuje na obsah islámského myšlenkového světa se vší jeho rozpolceností mezi bigotní náboženství a sekulární pokrok, se všemi jeho problémy a komplexy - a to jak na straně diváků, tak na straně tvůrců jejího vysílání. Odtud plyne rozporuplný obraz al-Džazíry, který Západ ze všeho nejvíc vnímá jako jaký si nedostatek demokratického konsensu.
