Kult jménem Roxy: Více než 30 let na hraně undergroundu a mainstreamu. Co dělá z klubu nepřekonatelný unikát?

Mohly to být jenom historky z mejdanů. Místo toho před čtyřmi lety začala vznikat komplexní publikace, která dalece přesahuje historii tohoto legendárního pražského podniku. Publicista Ondřej Horák představuje Roxy jako akcelerátor českého kulturního života, jenž od devadesátých let dává prostor umělcům napříč žánry a formami. V jeho knize nejde zdaleka jen o dům v Dlouhé 33, ale o proměnu vnímání a prožívání kultury, která k nám po sametové revoluci přicházela. Spolu s editorem Michalem Nanoru se zaměřili na adaptaci a emancipaci nových hudebních žánrů do Česka. Ta nejsilněji probíhala právě na Starém Městě.

Roxy je dnes skrze pravidelné taneční akce vnímána jako první pražská volba pro příznivce elektro­nické hudby a také jako místo, kde řada kapel napříč žánry ráda křtí své desky. Čtete správně – „ta“ Roxy. O tom, v jakém rodě název používat, totiž vedli velkou debatu i sami autoři knihy: „Ustálili jsme ženský rod, což pár respondentům obrátilo život naruby. Najednou bylo všechno jinak! Ale Roxy je prostě ženské jméno,“ vysvětluje Horák. A ctít to bude i tento článek.

Zahraniční hudebníci se do Roxy vracejí pro její srdečnou atmosféru i zapamatovatelné prostředí, v němž mají k lidem blízko, ale kam jich přesto přijde dost na to, aby se to jejich agentům vyplatilo. Art deco prostory s kapacitou tisíc návštěvníků mnohým připomínají kariérní začátky a osvěžují jejich nabitý line-up sestávající z hraní v často sterilních zahraničních klubech a na festivalech pro desetitisíce lidí. A díky dobrým vztahům budovaným od začátku vědí, že tu o ně bude po všech stránkách postaráno.