Z krumlovských kasáren do pekla balkánské války: Karel Blahna v Jugoslávii zachránil stovky lidských životů
První velitel československého praporu rychlého nasazení mírových sil OSN, jenž v rámci mise UNPROFOR operoval na území bývalé Jugoslávie, se na Balkán pravidelně vracel. V sektoru JIH toho se svou jednotkou na začátku 90. let prožil hodně – čeští vojáci nezachránili jen své francouzské kolegy, za život jim vděčilo také nemálo Srbů, Chorvatů a bosenských Muslimů. Brigádní generál Karel Blahna zemřel náhle 13. září v závěru své cesty do Chorvatska ve věku 74 let. Se svými přáteli tam navštívil místa, kde před více než třiceti lety čeští vojáci působili.
Staří vojáci neumírají, jen pomalu mizí, stojí v záhlaví Blahnova parte. Refrén britské vojenské písně vystihuje trpký úděl mnoha velitelů a vojáků, jejichž zásluhy jsou sice nepopiratelné, ale po válce, po odchodu do civilu, na ně společnost pomalu a někdy i rychle začne zapomínat. Před nedávnem si proto brigádní generál Karel Blahna našel čas pro Reflex, aby vyprávěl o operacích UNPROFOR a UNCRO. „Dopovíme si to, až se vrátím z Chorvatska…“
Český Krumlov
„Nerad to říkám, ale narodil jsem se v Praze, bydleli jsme v Dlouhé, pamatuju ještě starý Ungelt,“ dotkl se letmo dětství generál Karel Blahna. Když náboráři na základní škole v Masné ulici klukům barvitě líčili, že na střední vojenské škole budou nejenom studovat, ale taky hrát hokej a fotbal, a ještě uleví rodinnému rozpočtu, jelikož jejich ubytování na internátu i stravu bude hradit stát, čtrnáctiletému Karlovi to nepřipadalo jako špatný nápad. „Chtěl jsem studovat, přesně jsem nevěděl co a nechtěl jsem, aby mě táta musel dál živit. Po rozvodu rodičů jsem vyrůstal u otce, na chleba bylo, ale vyskakovat jsme si nemohli. Táta můj nápad neocenil, rozmlouval mi ho: ,Co budeš dělat v Opavě?!‘“
Po studiu na střední a vysoké vojenské škole Karel Blahna nastoupil k 10. motostřeleckému pluku v Janovicích nad Úhlavou, od poloviny 80. let byl u 4. tankové divize v Havlíčkově Brodě. „V prosinci 1987 jsem začal dálkově studovat angličtinu, plno lidí se mi smálo, k čemu mi to bude. Když pak bylo v říjnu 1989 vyhlášeno výběrové řízení pro důstojníky, kteří by měli stavět mírovou jednotku pro OSN, znalost angličtiny byla velkou výhodou a já zase poslouchal, jak jsem mazaný,“ vzpomínal Karel Blahna.
Na podzim 1990 bylo v Českém Krumlově zřízeno Výcvikové středisko mírových sil OSN, které mělo připravit československé vojáky pro nasazení v zahraničí. Jeho velitelem byl jmenován podplukovník Karel Blahna. „V Krumlově se zrušil útvar, uvolnila se kasárna, za humny bylo Rakousko, takže to byl zřejmě důvod, proč jsme byli právě tam. Vojáci a záložáci se hlásili dobrovolně, vybírali jsme i z vojáků základní služby. Důležitá byla nejen fyzická zdatnost, ale i psychická odolnost, zavedli jsme psychologické testy, to bylo novum. Můj zástupce byl od počátku Vladimír Trněný, člověk, na kterého jsem se mohl vždy spolehnout. Vláďa by byl taky dobrý velitel, možná i lepší než já, měl pro to předpoklady, ale možná rozhodla ta moje angličtina. Absolvoval jsem pak ještě dva kursy v Rakousku pro důstojníky jednotek OSN. Chtěl jsem, aby naše vojáky nic v misi nezaskočilo, součástí výcviku proto byla i výsadková příprava. Šest tisíc seskoků bez jediného zádrhelu! Naši instruktoři byli skvělí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
