Svatá Zdislava lásku k Bohu osvědčovala v každodenní péči o svou rodinu a trpící bližní
Liturgický svátek patronky rodin a českého národa, svaté Zdislavy, si věřící připomínají 30. května. Ten letošní bude však výjimečný. Do kostela v Jablonném v Podještědí by se právě v tento den měla vrátit odcizená a z betonu zachráněná lebka světice. V průběhu mše se na bleskurychlé vyšetřovatele a precizní restaurátory v každém případě snesou slova díků a Božího požehnání.
Blahoslavenou Zdislavu z Lemberka spolu s Janem Sarkanderem svatořečil při mši svaté v Olomouci papež Jan Pavel II. v květnu 1995. „Zdislava byla pravým andělem útěchy. V její osobě církev ukazuje příklad ženy, matky a křesťanky, která dokázala spojit hlubokou víru s každodenní péčí o druhé, zejména o nemocné a chudé,“ řekl tehdy papež Jan Pavel II. Ke svatořečení pomohl blahoslavené Zdislavě z Lemberka zázrak, který učinila, když se na ni v modlitbách obrátila hluboce věřící zdravotní sestra. Tím zázrakem bylo vědecky nevysvětlitelné, přímo zázračné uzdravení umírajícího.
Je třeba věřit v zázraky
V nemocnici v Novém Městě na Moravě v pondělí 18. září 1989 v osm hodin ráno zkolaboval na kolegiu devětačtyřicetiletý lékař, který měl umělou chlopeň a kardiostimulátor. Jeho kolegové ho okamžitě začali resuscitovat. Bojovali o něj dvě a půl hodiny, a přestože se ho nepodařilo oživit, nechali ho připojeného na řízeném dýchání. Za umírajícího se k blahoslavené Zdislavě začala modlit zdravotní sestra Stanislava Vondálová a o modlitbu poprosila i ostatní přítomné. V lékařské dokumentaci je uvedeno, že ve 13.15 pacientovi začaly pracovat ledviny a EKG zaznamenalo fibrilaci síní. V půl sedmé večer muž otevřel oči a pohnul hlavou, následující den ráno nabyl vědomí. Za měsíc ho z nemocnice pustili domů a za další dva se vrátil ke své práci. S nemocným srdcem žil ještě dalších sedm let.
Jeho doslova zmrtvýchvstání na přímluvu blahoslavené Zdislavy z Lemberka uznala církevní Kongregace pro svatořečení jako zázrak. Vatikánská komise se shodla jednomyslně. Nebylo to jediné uzdravení připisované Zdislavě, případ z novoměstské nemocnice byl ale detailně zdokumentován.
„Je třeba věřit v zázraky,“ připomínal Papež Jan Pavel II. „Zázraky ukazují existenci nadpřirozeného řádu, který je předmětem víry. Ti, kteří jsou jejich svědky, a zvláště ti, kteří je osobně prožijí, si mohou takřka hmatatelně ověřit, že přirozený řád nevyčerpává celou realitu. Vesmír, v němž člověk žije, není uzavřen pouze do řádu věcí dostupných pomocí smyslů a intelektu. Zázrak je znamením, že tento řád je překonán mocí shůry, a že tedy je také podřízen této moci, totiž samotnému Bohu. Kristovy zázraky jsou znameními Božího království.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
