Czechtek 2005: Jiří Paroubek připomněl mladým lidem zkazky o komunistických policejních mlátičkách
Před dvaceti lety rozehnala policie technoparty u Mlýnce na Tachovsku. Tehdejší premiér Paroubek měl za to, že zásah proti „nebezpečně posedlým lidem s anarchistickými sklony“, jak technaře později označil, mu vynese přízeň široké veřejnosti. Místo toho mu ještě o čtyři roky později přistávala vajíčka na hlavě. Pro mnoho příslušníků jedné generace Čechů a Češek, dnes vesměs zralých lidí s rodinami, kariérami a hypotékami, byl zásah u Mlýnce poměrně zásadní událostí, byť sami třeba nikdy na technu nebyli. Šlo o princip: má premiér se způsoby a mluvou pozdně normalizačního aparátčíka posílat policajty proti lidem tančícím na louce u dálnice?
Historie freetekna coby fenoménu je už poměrně dlouhá. Akce s reprodukovanou elektronickou hudbou pořádané ve squatech, opuštěných industriálních prostorách i vhodných místech pod širým nebem se začaly objevovat především ve Velké Británii na konci 80. a začátku 90. let minulého století. Takzvané raves či freeparties byly odpovědí na komercializaci taneční, především houseové scény a hudebního průmyslu obecně a od začátku byly spjaty s anarchistickými kolektivy a skupinami. Vstupné bylo dobrovolné nebo se nevybíralo vůbec, na akcích zněl drum’n’bass, tvrdší, undergroundové techno a příbuzné žánry. Důležitou součástí freetekno scény byl a je princip DIY, převzatý od kytarového punku a hardcoru.
Do it yourself, tedy „udělej si sám“, je princip, v jehož rámci je celá scéna maximálně nezávislá na okolním systému. Soundsystémy, tedy kolektivy, které vlastní a provozují zvukovou aparaturu a organizují celou freeparty, si své vybavení, dekorace a další doplňky montují a vyrábějí v maximální možné míře svépomocí. Provozovaná hudba se mixuje z vinylů, případně je vytvářena živě jako live-set, tedy z analogových, dnes také počítačových generátorů zvuku. Dočasné obsazení lokalit, kde freeparty probíhá, má mnoho styčných bodů se squattingem, ostatně na squatech se freeparties často pořádají.
Freetekno nemá jednotnou ideologii, pouze jakousi zastřešující myšlenku: technaři nejdou nutně do přímého střetu se systémem jako některé radikální anarchistické skupiny, ale snaží se maximálně existovat mimo něj. Lze proto najít určité paralely například mezi českým undergroundem 70. a 80. let a freetekno scénou. Možná právě proto se z České republiky stala na přelomu tisíciletí Mekka evropské, a tím i světové freetekno scény. Po rozehnání party u Mlýnce v roce 2005 se za technaře postavila celá řada klíčových postav tuzemského undergroundu z dob normalizace, v čele s jeho doyenem Ivanem Magorem Jirousem.
Zakázané beaty
V roce 1992 se poblíž lázeňského městečka Malvern v hrabství Worcestershire konal Castlemorton Common Festival, týden trvající freeparty s odhadovanou účastí mezi 20 a 40 tisíci lidmi. Místní obyvatelé si, jako vždy v těchto případech, stěžovali na hluk a kauza přesáhla horizont lokální události. Místní poslanec Sean Spicer se na půdě Dolní sněmovny nechal slyšet, že „new age nomádi a drogoví gangsteři nás přepadli v síle dvou motorizovaných armádních divizí a byli dokonale organizováni. Tohle už se nesmí nikdy opakovat.“ Média po celé Británii přiživovala paniku spekulacemi, koho technaři „přepadnou“ příště. Konzervativní vládu premiéra Johna Majora vyděsilo, že ve spořádané Velké Británii se může několik desítek tisíc lidí shromáždit a uspořádat si týdenní mejdan, aniž o tom úřady měly předem tušení.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
