Letos na podzim poslal do kin hned dva snímky. Natočil je během pandemie, zatímco jiní filmaři odpočívali nebo tvořili v komorních podmínkách. A nejde o žádné interiérové konverzačky, nýbrž o výpravné historické velkofilmy Poslední souboj a Klan Gucci s největšími hollywoodskými hvězdami. Tento týden oslavil čtyřiaosmdesáté narozeniny, ale je ve větším pracovním zápřahu než režiséři o generace mladší. A přestože má titul Sir, v rozhovorech „fuckuje“ ostošest. Ridley Scott, režisér filmů jako Gladiátor, Marťan nebo Vetřelec, brzdit nehodlá.
„Lady Gaga byla nadšená, že pracujeme rychlostí blesku. Natočili jsme Klan Gucci za pouhých dvaačtyřicet dní a utratili o pět miliónů dolarů míň, než bylo v rozpočtu,“ řekl režisér Ridley Scott v půlce listopadu zpravodajskému magazínu Hollywood Deadline. Slavná zpěvačka ve filmu Klan Gucci ztvárnila Patriziu Reggiani, zlatokopku z Milána, která nejprve bez velkých cirátů sbalila Maurizia Gucciho, někdejšího dědice módního domu Gucci, a posléze ho podobně bezskrupulózně nechala zastřelit.
Ciráty nedělá ani Scott – tedy když už stojí na placu. Jeden z nejpilnějších režisérů posledních dekád zastává rčení Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Za jeho závratnou pracovní efektivitou stojí nesmírně pečlivá příprava. „Mám všechno naplánované, přesně vím, jak má co vypadat,“ řekl v rozhovoru pro web Vulture. „Obrovsky mi pomáhá, že si spoustu základních věcí dělám sám, třeba si sám rozkresluju záběry do storyboardů. Nutí mě to, abych se rozhodoval tužkou na papíře. Když si detailně nakreslím, jak má který záběr vypadat, natáčím, ještě než vůbec přijdu na plac. Tam pak přesně vím, co dělám, což mi dodává jistotu. A herci ji ze mě cítí.“
Herci pak ze sebe na oplátku vydají maximum. Běžný divák u řady Scottových filmů netuší, že je natočil právě on, ale pamatují si je podle výrazných rolí známých tváří. Hrdinný Russell Crowe a zákeřný Joaquin Phoenix v Gladiátorovi (2000), Matt Damon osamoceně vtipkující na rudé planetě v Marťanovi (2015)... Scott na sebe neupozorňuje, nemá výrazný vlastní styl, není autorským režisérem, jenž by na základě svých scénářů zpracovával svá osobní témata. Bere prostě zakázky, netočí pro snoby a asi ho ani příliš nezajímají kritici, i když se o něm dávno učí na vysokých školách.
Pěkně namazaný chleba
Chce ukazovat silné emoce prostřednictvím výrazných obrazů – a dělal to dávno před tím, než v relativně pokročilém věku čtyřiceti let celovečerně debutoval filmem Soupeři (1977). Scott se totiž po koketování s prací na televizních seriálech pro BBC dal koncem 60. let na režírování reklam, tedy žánru, kde je potřeba na nejmenší ploše vytvořit maximální dojem. Reklamní branže se tehdy začala zásadně měnit: konzument se už nelákal na produkt, nýbrž na věci s ním spojené, jako společenský status, hodnoty, nálada. Reklama z roku 1973, v níž Scott prodává chleba Hovis „namazaný“ starosvětskou náladou (kluk na kole!) a Novosvětskou od Dvořáka, ještě v 90. letech inspirovala české spoty na pivo a v roce 2006 byla zvolena nejlepší britskou reklamou vůbec.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
