nahoru

Nesvatý svatý Jan Sarkander: Rozděluje českou společnost i 400 let po své smrti. Poslední události to jenom potvrzují

Josef Špidla 25. listopadu 2020 • 06:30
Nesvatý svatý Jan Sarkander: Rozděluje českou společnost i 400 let po své smrti. Poslední události to jenom potvrzují
foto: Archív

Snad žádný jiný kanonizační proces u nás nevyvolal tolik polemik, protestů a takové rozdělení společnosti jako svatořečení Jana Sarkandera (20. prosince 1576 – 17. března 1620), k němuž došlo v roce 1995 v Olomouci. A to přesto, že ho uvedla do dvorany svatých nezpochybnitelná autorita, jakou byl papež Jan Pavel II.

I po pětadvaceti letech, která od svatořečení uplynula, se situace neutišila a letošní Sarkanderův rok (400 let od knězovy mučednické smrti, 160 let od blahořečení a 25 let od svatořečení) vzbudil další emoce. Dokladem je rozdělení moravského Holešova na dva tábory. Pomyslné polínko do ohně hodili na začátku roku sami zastupitelé, když rozhodovali o tom, zda má být Jan Sarkander jmenován patronem města (přestože zde působil pouhé tři roky – 1616 až 1619). Při hlasování návrh neprošel. Pro Sarkanderovy stoupence to byla zcela evidentně rána. A tak se přistoupilo k nečekanému kroku: na příštím zasedání zastupitelstva se hlasovalo o revokaci předchozího usnesení. Opět neprošlo.

Není divu, že se vzrušená výměna názorů přenesla také na stránky místního periodika Holešovsko. V dubnovém čísle ji započal pracovník odboru kultury Karel Bartošek. Z jeho článku je pozoruhodný zejména následující odstavec: „Bohužel devastující působení minulého režimu cíleně zasáhlo i řadu jinak soudných spoluobčanů, kteří byli vychováváni v rámci povinné ateistické výchovy k nedůvěře vůči všemu náboženskému a k odporu k výrazným osobnostem a považují Jana Sarkandera za problematickou, či dokonce negativní postavu. V každém případě se jedná o osobnost celosvětového významu a úcty, tedy o nejznámějšího a nejvýznamnějšího Holešováka…“

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Již v příštím čísle se ozvala zastupitelka Ludmila Štaudnerová. Bartoškův text klasifikovala jako urážlivý a přirovnala ho k atmosféře padesátých let: „Kdo nejde s námi, jde proti nám. Copak lidé vychovaní v minulém režimu neměli právo na svůj názor a přesvědčení?“ Zpochybnila také tvrzení, že Sarkander patří k osobnostem celosvětového významu. Opřela se při tom o studii jednoho z největších znalců pozdního středověku, univerzitního profesora Františka Hrubého, jenž své dlouholeté bádání ukončil slovy: „Sarkander nepatří k žádným velkým dějinným duchům Moravy a lze v něm viděti spíše neústupného člena katolické české generace, která počátkem 17. století svým jednáním přímo hnala český život ke katastrofě.“

Ještě dál šla holešovská rodačka Eliška Gezo, vnučka evangelického faráře Ludvíka Svobody. Mimo jiné píše: „Kam se ztratil zdravý rozum? (Za jeho ztrátu považuje myšlenku provolat Sarkandera patronem Holešova; pozn. red.) Kam se vytratil střízlivý pohled na pravdu a historické skutečnosti? To jsme se během třiceti let po sametové revoluci stále neprobudili? V padesátých letech se vytvářely kulty osobnosti Stalina, Lenina či Gottwalda, mimo jiné posledně jmenovaný byl, jak jsem se doslechla, ještě donedávna váženým občanem města Holešova. V letech současných budeme vytvářet kult kolem kontroverzní osobnosti kněze Jana Sarkandera, kterýžto v dobách temných, pro české země tak klíčových, v městě Holešově jasně a průkazně doloženými fakty likvidoval nekatolické obyvatelstvo a prováděl zde tvrdou a nekompromisní rekatolizaci.“

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku