Poslední dobou ujíždím na zdravé stravě. Určitě vás všechny zajímá, co jím k snídani: biovločky řádně zaliji velbloudím mlékem, do toho nasypu nějaký práškový protein, 5 mandlí, borůvky, navrch kydnu velbloudí jogurt, posypu kurkumou a do té srágory ještě nakrájím dvě jablka.
Snídám to v práci s kolegyní Grace, která se po příchodu do mé třídy zeptá: „Co to tady tak smrdí?“ Když jí popisuji ingredience své snídaně, mírně se jí navaluje. „Ty tam máš velbloudí mléko?“ „No jasně, víš, jak je to zdravý?“ Pak si Grace odběhne odblinknout a více se neptá. No ale chápete, jaká je to superpotravina? Na rozdíl od kravského mléka má velbloudí mléko vyšší obsah vitamínu C a B. Stejně tak obsah vápníku, železa a draslíku. Kromě toho obsahuje také mastné kyseliny s dlouhým řetězcem a nenasycené mastné kyseliny. Ty mohou být blahodárné pro zdraví mozku a srdce (to jsem okopčila z Googlu). Ale! Jak vlastně velbloudí mléko chutná? Je trochu do slana, ale jen mírně. Záleží na tom, jakou dojili velbloudici.
Mně to tedy chutná. Jen se stále pozoruji, zda mi neroste na zádech hrb. Také mi chybí na láhvi mléka označení, zda bylo vydojeno z baktriána (dvouhrbého) nebo dromedára (jednohrbého). Na Středním východě ale žijí jen jednohrbci. Ovšem já bych si ráda připlatila za baktriánské mléko, zaručilo by mi růst hrbolků na přední straně trupu. Hrb na zádech je opruz.
No ale zpět k mé snídani. Je toho hodně, naplní kilový plastový kyblík, takže dojídám i v první hodině a emirátští žáci pijí velbloudí mléko také, takže ani nehnou brvou. Jen občas se najde nějaký chytrák, kterému se nelíbí, že jím v době výuky. Na to odpovídám: „Ty jsi tedy ten pravý. Minule jsi okusoval plastelínu a gumy ochutnáváš pravidelně.“ Já jsem na svou vynikající dietu tak pyšná, že to večer oslavím zaslouženou jitrnicí a polévkou prdelačkou (ano, vepřové se tu prodává také). A co v Česku? Mají v Kaufíku taky velbloudí mléko? Jestli ano, ze srdce doporučuji. Nemáte zač.
