Hned po návratu z Česka jsem si v Abú Dhabí skočila pod nějakou hypochondrickou záminkou k doktorovi. Bydlím totiž v takovém úžasném komplexu, kde je nemocnice (s klavírem, kávou a datlemi zdarma pro pacienty) v přízemí, bazény v pátém patře a nákupní středisko přes skleněný most. Pro mě je nejdůležitější easy přístup k felčarům, tam jsem pečená vařená.
Takže sedím někde na ortopedii a přemýšlím, kterou kost si mám dnes nechat vyšetřit. „Madam,“zpraží mě recepční, „vaše pojišťovna nefunguje.“ „Jak nefunguje?“ nerozumím. „A kdy bude fungovat? Děsně mě bolí stehenní kost a nevím, jestli to vydržím.“ „To se musíte zeptat zaměstnavatele, který vám tu pojišťovnu platí.“ Aha. V Česku fungují pojišťovny jinak. Jestli jsem to dobře pochopila, vyberete si nějakou pojišťovnu a ta vám hradí zhruba to stejné jako ostatní pojišťovny.
V Emirátech existuje milión soukromých pojišťoven, které nabízejí odstupňované plány od chudinského po VIP. Ceny odpovídají levelu pojištění. No a naše škola se v polovině roku rozhodla, že nám koupí nové, „lepší“ pojištění. Školou se rychlostí blesku šíří fáma, že dostaneme houmlesácké pojištění Bronze, které neplatí v nemocnicích s piány. No taková potupa! A to mám snad jezdit někam do centra do indické nemocnice, kde si budu muset z vlastního platit i hadí mast?
Učitelky prvních tříd pláčou. Letos opravdu připomínáme polní nemocnici. Seznam: 1A: zlomený palec na noze, 1B: chronická bronchitida, 1C: těžká hypochondrie, 1D: zánět slinivky, 1E: plánovaná gynekologická operace, 1F: zlomenina zápěstí, 1G: angína. Jen 1H zatím nic, tu to teprve čeká. A tak lamentujeme nad svým osudem a vzpomínáme na pojištění z domovských zemí. Kde učitelce pojišťovna hradila i psychiatra a psychoterapii, neboť jinak nám z práce může kdykoliv a bez varování hrábnout. Nyní se bojíme a neděláme nic nebezpečného, abychom nemusely platit za doktora. Já jsem v posilovně snížila zátěž při zvedání z deseti kil na půl kila. Což je bezpečné, ale je to k něčemu?
V nejhorším období deprese přichází e-mail z personálního. Ne. Není to chudinský Bronze, ale střední Silver, který pokrývá nemocnice s klavírem a s datlemi. Skoro stejné pojištění jako předchozí, jen malinko okleštěné. Takže si mohu nechat vyšetřit holenní kost a jako bonus dostávám od dětí vysoce nakažlivý zánět spojivek (hurá!) a za mírný doplatek (v přepočtu 300 korun) dostávám omluvenku od doktora a kapky i mast do oka (při poslechu uklidňující klavírní sonáty). Potom už jenom sedím doma a spokojeně se jedním okem dívám na Netflix. Jednooký mezi slepými je králem.
