„A mluvíš arabsky, když v těch Emirátech už tak dlouho žiješ?“ ptají se mě často kamarádky. No, nemluvím. Jen takové ty základy: emirátskou hymnu, jak se máš, inshalla (dá-li Bůh), mashalla (super!), yalla (pohni) a salaam aleikum (máte salám?). „No, když tady všichni mluví anglicky...“vymlouvám se. Ale! Ostuda!
Rozhoduji se tedy, že se nějaké základy arabštiny naučím, protože jako učitelka první třídy plné emirátských dětí a učitelek arabštiny mám přímý přístup ke zdroji vzdělanosti. Dobrá. Každý týden čtyři věty a za chvíli budu ovládat arabskou fushu (oficiální jazyk koránu a nepomlouvejte, že po anglicku vyslovuji fuša, a ne fusha). Hned v pondělí si sepisuji své čtyři základní věty a lustruji děti, které by mohly nejlépe překládat. Důležité kvůli správné výslovnosti je, aby měly zuby (v šesti letech jim často vypadávají jedničky a dvojky nahoře). „Sultáne, kdo tady nejlíp mluví arabsky?“ptám se chytrého studenta. Hamad hned vystřelí ruku nahoru. Ze všech předmětů propadá, ale je velmi snaživý. „Fatima,“ napráská Sultán.
„Tak, Fatimo, ukaž zuby, jo, to by šlo, pojď sem. Budeš mi překládat věty do arabštiny. „Co, Miss? Vy říkat arabsky?“ „Ne, Fatimo, já říkat anglicky a ty arabsky.“ Fatima asi moc nechápe, ale hned na ní vypálím: „Jak bys arabsky řekla: Kolik máš velbloudů?“ Fatima se dlouze zamyslí a pak něco řekne, což já si hned foneticky přepíši. „Dobře, Fatimo. A teď: Máš palác?“ Sice neví, jak přeložit palác, a tak po úvodních zvucích přidá slovo „palas“. Překladatelka Fatima je po pár větách propuštěna a já velmi spokojena s popsaným papírem. Hned mě napadá, že moje věty jsou krásně inspirované komunistickými učebnicemi ruské konverzace s potřebnými frázemi typu: Kde je tady Ústřední výbor? Jsi traktoristka? Já jsem dojička v Jé Zet Dé.
Koncem dne zkouším konverzačky od Fatimy na učitelce arabštiny Ms. Ghadě. Která se hned od první věty hlasitě směje. Fatima popletla rody, nahradila slova, která neznala, jinými a moje výslovnost nóbl arabštině nepřidala. Ale Ms. Ghada je skvělá a všechny věty mi opravuje, a tak se s vámi nyní mohu podělit o čtyři úplně jednoduché věty, které vám na Středním východě přijdou vhod při jakékoliv příležitosti: KOLIK MÁŠ VELBLOUDŮ? KAM DŽAMAL EN DAK?
BYDLÍŠ V PALÁCI? HALTA EIŠ FÍ KASR?
JE ŠEJK TVŮJ KÁMOŠ? HALSA DI KHAK ŠEJCH?
JSI BOHATÝ? HELENTA CHANI?
No a v pátek vycházím od holiče a auto mi blokují dva krásně nažehlení Arabi v černém Maseratti a čumí na ty moje dlouhé blond vlasy a abáju. „Arabi?“ křičí na mě odhalujíc běloskvostné zuby. „Kam džamal el dak?“ odvětím a ti dva se smějí tak hlasitě, že jim padají z hlav guthry (pokrývky hlavy). Chtějí číslo mého mobilu, které ale nedám, a tak mě propouštějí a já odjíždím s dobrým pocitem, že jsem si dnes pokecala arabsky. A teď můžete i vy. Nemáte zač.
