„Vstávat a cvičit!“ „A proč?“ „Protože je ráno!“ motivují králíci z klobouku Bob a Bobek, které mileniálové a generace Y dnes už stejně neznají. Já rozhodně necvičím proto, že je ráno, ale proto, že jsem se vrátila z dovolené jako velké zakulacené růžové prasátko. Tradičně lidé cvičí a jedí dietně PŘED dovolenou (aby byli fit do plavek) a dále PO dovolené, protože nejen že se do plavek nevlezli, ale navíc se přejídali a přepíjeli. No a něco podobného se stalo mně po návratu do Emirátů.
Stoupnu si na váhu a... No nic, posunu nastavovací kolečko na váze a hned se mi číslo líbí mnohem víc. „Musím opět do fitka,“ uvědomím si smutně a zapíši se na Body Pump: cvičení, ve kterém se zvedají lehké činky, ale několiksetkrát za sebou. Je to „strenghth training“ neboli posilování svalů. Aerobní cvičení nesnáším, při něm se hrozně zpotím a pak si musím mýt vlasy. V překladu jdu k holičce, ať mi je umyje ona. A to leze do peněz. No, co si budem namlouvat. Kdyby existovaly nějaké lázně, kde vás umyjí, budu tam chodit také. První krok k fitnessu je obléci si kalhoty na jógu, sportovní tričko a takové ty bílé zavazovací boty, které mají nulový podpatek. Pak se musíte objednat do správného emirátu. Posilovna, kam chodím, má totiž několik desítek lokalit, a tak se na aplikaci často překlepnu a ze špatně vybrané posilovny mě vrátí domů. No ale už mám na sobě ten cvičební úbor, takže se v něm producíruji celý den a tvrdím, že jsem v posilovně byla. Což je pravda.
Jenže tentokrát jsem se trefila správně třikrát za sebou: V pondělí, v úterý a ve středu. V pondělí jsem to přehnala a bolela mě záda. Na bolavá záda pomáhá jedině McDonald’s, a tak jsem je léčila hamburgrem a hranolky. V úterý mě činky už totálně dorazily. Záda, krk a nohy. To je bolest vyššího levelu, na kterou Mekáč nezabírá. Musela jsem proto zvýšit painkillery a zajet do léčebny Hardees s mnohem mastnějšími hamburgery a tzv. „curly fries“, které svým množstvím éček mění svalovou bolest na zažívací problémy. Potřetí jsem se v posilovně už jen flákala. Instruktor na mě křičel: „Blanko, ty můžeš zvedat víc!“ Přesunula jsem se tedy za týpka, který měřil 2 x 2 x 2 metry a stala se neviditelnou. Teď už jsem byla totálně na hadry. Doma jsem se zhroutila na gauč a dívala se v televizi na pořad Můj život s 270 kily. Na váhu už jsem nevlezla, protože mi bylo jasné, že jsem asi opět přibrala. Kromě obezity jsem se navíc vypracovala na chromajzla. A to jsem si ještě musela za tohle sebepoškozování zaplatit! Chápete to? Hubnout se má mnohem zdravěji: Pracovním stresem! Do fitka už nikdy!
