Návrat opilého exmanžela: Co je víc, rozvodové papíry nebo oddací list?

Návrat opilého exmanžela: Co je víc, rozvodové papíry nebo oddací list? Zdroj: koláž reflex.cz

Návrat opilého exmanžela: Co je víc, rozvodové papíry, nebo oddací list?

O Hovňousovi jsem nepsala od prosince, kdy se se mnou on-line rozvedl, protože jsem mu snižovala kvalitu života (vyhazovala jsem ožralé kámoše, kteří mě budili ve tři ráno). Na jaře ovšem mírně upravil svůj názor, neboť telefonoval a plakal, že utápí žal v chlastu. A že jestli bychom se nemohli vidět. Já jako správný hadr na podlahu jsem dolezla, abych zjistila, o co jde.

No, Hovňousova moudra by se měla někam zapisovat, aby obohatila rétorický a demagogický repertoár budoucí generace. Stručný výtah zněl, že mě rozvodem vlastně chtěl potrestat a že přece vše může být jako za stara, ale „new and improved“.

O několik týdnů později dolezl, zda by nemohl se mnou jet na rumunsko-irskou svatbu ve Snagově, kam jsem byla pozvána školní koordinátorkou a chtěla jsem si šplhnout. Ne že by tam jel přímo z Emirátů, ale byl v té době na pravidelném motokrosovém výletě v Rumunsku, takže by se to dalo charakterizovat, že „jel zrovna kolem“.

„Klidně, ale jak tě tam budu představovat? Můj ex, co se se mnou rozvedl online?“ chtěla jsem si vyjasnit souvislosti. „To nemusíš, máš přece oddací list,“ zněla jeho „logická“ odpověď. „Ano, ale ten je neplatný, mám nyní rozvodový certifikát.“ „Ale oddací list máš také, ne?“ „Ale ten přece neplatí! Nyní mám papír od rozvodu!“ „Ale ten přece nikomu nemusíš ukazovat,“ odpověděl Hovňous. Chápete to? Je to na doktora Chocholouška a denní Antabus, jestli se to ještě prodává. „Dobře, nebudu tě raději představovat vůbec,“ uzavřela jsem produktivní diskusi.

Od té chvíle se Hovňous rozhodl, že má právo se svým neplatným oddacím listem mě v Česku elektronicky kontrolovat, a když jsem neodepisovala, poslal emoji ducha (jako že ho ghostuji). Také se chlubil počtem pádů z motorky (dnes spadl jen jednou, zatímco ostatní třikrát), což mě zajímalo asi tak jako recepty Magdaleny Dobromily Rettigové.

Tuto stať píši již z rustikálního hotelu v rumunské vesnici Snagov. A když říkám rustikální, myslím tím, že zde není žádný personál, nechali mi kartu od pokoje na recepci. Zatím jsem se seznámila pouze s rojem komárů a hejnem vlaštovek. Platí se zde stále leiny, zatím však nebylo co koupit. Jsem zvědavá na návštěvu Hovňouse, neboť irská nevěsta uspořádala na svatební hostině „open bar“ (všechen chlast zadarmo), a tak jsem zvědavá, kdo dnes udělá větší ostudu. Hovňous se svým neplatným oddacím listem, anebo já se svým platným rozvodovým?