Už od raného mládí trpím takzvanými uzlíky na hlasivkách. Zpočátku jsem se hloupě ptala: A kdo mi je tam udělal? Tak prý si je tam dělám sama, protože namáhám hlasivky v místech jejich největšího rozkmitu. Zřejmě k tomu přispívá „zvyšování hlasu“ na žáky (Mohamede, přestaň Latífě stříhat vlasy!), a přidáme-li ještě jeden školní výlet, začnu sípat.
Jediný lék na můj chraplák je zavřít klapačku a nemluvit. Myslíte si, že tohle je u třídní učitelky možné? Správně, není. Leda bych se vyjadřovala znakovou řečí, ale tu by se pak muselo naučit i dvacet šest prvňáků, má asistentka, koordinátorka, ředitelka... Proto jsem si po nedávné příhodě překřiknutí objednala z Amazonu megafon a přenosný zesilovač hlasu. Megafon přišel už druhý den a pozor! Dnes už se neprodávají žádné vesnické tlampače. Můj kousek má i zabudovanou policejní sirénu a nastavitelnou hlasitost.
Novinku jsem hned zkusila ve třídě. Dětem se siréna nelíbila, ale statečně si zacpávaly uši a zmlkly. Houkala jsem tedy hojně. Vůbec mě nenapadlo, že kvůli tomu ředitelka zavolá policii. No, toto drobné faux pas se brzy vysvětlilo a už jsem se pyšně producírovala s řadou dětí po chodbách školy s průběžným komentářem: „Pěkně potichu, ještě jednou ho praštíš po hlavě a zapnu sirénu, Fátima jde moc hezky, zato Rašíd zase vybírá po cestě odpadkové koše.“ Ostatní učitelky se bavily a těšily, až mi přijde ten přenosný zesilovač s bezdrátovými sluchátky a mikrofonem. Na hřišti opět za carevnu, když jsem během rekordní doby svolala sto dětí a sirénou postrašila zlobivce. „Prej sis objednala taky Britney mike?“ zeptala se mě pak kolegyně Grace. „Co to je?“ slyšela jsem výraz poprvé. „No ten mikrofon, jako používala Britney Spearsová!“ – „Jo!“ odpověděla jsem hrdě. Tak vida, uzlíky na hlasivkách, značka školní celebrita.
