Už zase, popadesáté sedmé od konce války. Začal třítýdenní hudební festival Pražské jaro, čím jiným než Smetanovou Mou vlastí. Ty nekonečně omílané zurčící prameny Vltavy z hodin hudební výchovy, ty zásadní národní hodnoty, přes které nejede vlak. Náš gypsový, neživotný pomník. Hráči České filharmonie otevírají ohmatané desky na pultě a možná si říkají: už zase.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
