Spolu s Felliniho Sladkým životem bylo Bergmanovo Mlčení (Tystnaden, 1963) snad nejskandálnějším filmem počátku šedesátých let. Proslulé sexuální scény, zachycující dva drsné milostné akty a jedno sebeukájení, přivedly do kin nespočet diváků, kteří rozhodně nešli pouze "na Bergmana"; ve švédském parlamentu vyvolaly sérii interpelací, v některých evropských zemích byly vystřiženy či kráceny. U nás Mlčení proběhlo v autorizované verzi na karlovarském festivalu v roce 1964, ale do kin se dostalo až v pookupačních měsících podzimu 1968, kdy získalo i punc politické metafory: scény s vojenskou technikou převáženou na vagónech či s tankem bloudícím podivně militarizovaným městem nutně vyvolávaly stísněné asociace na srpnovou "bratrskou pomoc".
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
