Vypadají jako samizdat z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Označení časopis nebo bulletin je pro ně příliš nadnesené. Některé se prezentují jako fanziny nebo jen ziny, jiné si s vlastním označením nedělají starosti vůbec. O nějaké isbn nebo registraci se jim ani nezdá a xerox je pro vydavatele často vrcholem reprotechniky. Přesto fungují. Plní funkci, která se ve většině oficiálních časopisů "pro mladé" nachází jenom těžko. Komunikují způsobem, pro nějž v oficiálních médiích není místo.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
