Dvě hodiny nudy

Někdo si to možná ještě vybaví. V druhé polovině 90. let byl Václav Moravec ještě prakticky neznámým moderátorem tehdy prakticky neznámé televize Galaxie. V jednom se však od svých kolegů odlišoval – přestože mu bylo teprve přes dvacet, byl doslova posedlý dokonalou přípravou na rozhovor. A tak, když do studia přišel tehdejší ministr kultury Pavel Dostál, Moravec před něj postavil dětskou sestavu na chemické pokusy, protože si někde přečetl, že absolvoval střední školu chemickou. Zaskočeného politika požádal, aby mu předvedl nějaký pokus. Nádherný, jednoduchý, uvolněný vtip tehdy začínajícího moderátora není větším kontrapunktem k tomu, čím je Václav Moravec dnes. Stále je sice televizní ikonou, jedním z mála lidí (Miroslav Donutil, Bolek Polívka či Jan Kraus), kteří mohou mít ve velké televizi pořad se svým podpisem v názvu. Ale Moravcovy rozhovory už dávno nejsou legendární a jeho samotného jako by víc zajímalo, jak nikoho neurazit a udržet si svůj pořad, než jak udělat dobrý rozhovor.

S Moravcem se prostě něco stalo a výsledek pro něj nevyznívá právě lichotivě. Když ho Reflex po volbách opakovaně žádal o rozhovor, opakovaně odmítl se zdůvodněním, že o něm Reflex špatně píše. U moderátora, jenž si často a rád veřejně stěžuje na neochotné politiky, je to přinejmenším roztomile ironické. A tak nezbývá než se za dosavadní kariérou Václava Moravce ohlédnout bez jeho účasti.

PRACOVITÝ A DŮSLEDNÝ

Pojďme začít od vrcholu. V únoru 2001 ještě ani ne třicetiletý Václav Moravec nastoupil do české redakce rozhlasové stanice BBC. S nápadem angažovat Moravce přišel tehdejší šéf BBC Vít Kolář. Zkušený profesionál s neomylným odhadem na lidi. Už o měsíc později začala stanice vysílat pravidelný denní pořad Interview BBC. Vznikl tak na dlouhou dobu nejlepší rozhovorový formát nejen v českých rádiích, ale možná i ve všech českých médiích té doby. I když BBC tehdy zdaleka neměla popularitu nejposlouchanějších rozhlasových stanic, o tom, co v Interview zaznělo, se tehdy po jeho skončení opravdu hovořilo. Moderátor působil jako někdo, kdo má přehled, kdo se nebojí položit tvrdou otázku a chce se něco dozvědět.

„Přijímací podmínky byly tehdy v BBC nesmírně tvrdé, zaměstnance schvalovali lidé v Anglii. Dělaly se testy, hodnotila se znalost jazyka, nebylo to tak, že se v redakci někdo novinářem stával. Musel už do redakce jako novinář přijít,“ vzpomíná Petr Nosálek, jenž měl tehdy Moravce v BBC na starost. „Byl nesmírně pracovitý. Energie, kterou věnoval přípravě, byla obrovská. Vybudoval si vlastní archív, díky němuž byl jako možná první novinář tady schopen systematicky konfrontovat politiky s jejich staršími výroky. Prvních několik rozhovorů jsme ještě dělali klasicky, kdy jsem se ho snažil interkomem do sluchátka různě v rozhovoru směrovat. Ale záhy se ukázalo, že to není potřeba. Václav si velmi rychle našel vlastní, osobitý styl vedení rozhovorů a stejně rychle začal být opravdu dobrý,“ dodává Nosálek.
Někteří Moravcovi kolegové si však záhy všimli věci, jež nebyla právě v souladu s kodexem BBC. Velmi ho bavilo povídat si s politiky i mimo studio. Stávalo se, že po skončení rozhovoru trávil s politiky ještě dlouhé minuty na schodech před redakcí. A pak dával k dobru historky, které se od politiků dozvěděl. „Bylo to divné. V redakci vyprávěl věci, jež se dozvěděl od politika, ale na něž se ho nezeptal před mikrofonem,“ vzpomíná jedna jeho tehdejší kolegyně.

FLIRT SE ZEMANEM

Pro Moravce to však nebyl jeho první flirt s politikou. Už v roce 2000, ještě před příchodem do BBC, stál před poslanci zemanovské ČSSD a přemlouval je, aby mohl za stranu kandidovat do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Nutno říct, že to bylo v době, kdy zrovna v médiích aktivně nepracoval. Skončil v Galaxii i s moderováním na Frekvenci 1, měl za sebou stáž v USA a věnoval se jen studiu. Ale je nutné dodat, že to bylo v době vrcholné slávy opoziční smlouvy, dohody o rozdělení moci mezi ODS a ČSSD. Těžko říct, zda byl tehdy Moravec tak ambiciózní, nebo tak naivní. Jeho tehdejší vyjádření pro časopis Strategie nabízí obě varianty. „Bral jsem to jako velikou životní možnost něco dokázat. Taková se naskytne jen jednou za život,“ vysvětloval Moravec. Jenže velkou životní příležitost tehdy cítil i druholigový politik ODS Petr Štěpánek, který se nechal v Radě zvolit do funkce místopředsedy, což Moravce znechutilo a kandidatury se na poslední chvíli vzdal. Od té doby se také datuje jeho blízký vztah k současnému prezidentovi. Jisté je, že k flirtování s ČSSD se dnes moderátor moc rád nehlásí. Nakonec dal znovu přednost médiím a nastoupil do BBC, později i do České televize. Ani tady však Moravec ve svých ambicích směrem k politice nepolevil. Spíš naopak.

V JENAČKOVÝCH SLUŽBÁCH

Po takzvané televizní krizi v roce 2001, za ředitele Jiřího Balvína,
Česká televize po dvou letech zrušila nedělní diskusní pořad Naostro, moderovaný Milanem Šímou. Místo něj se lidé z vedení ČT dohodli s tehdejším redaktorem Radiožurnálu Jakubem Železným na novém politickém diskusním pořadu. Od září 2002 se pod názvem Špona vysílal každou sobotu půl hodiny po poledni.

V roce 2003 se stal generálním ředitelem ČT Jiří Janeček a jako šéfa zpravodajství si přivedl Zdeňka Šámala. Oba si přáli mít nový diskusní pořad s jiným moderátorem. „Šámal se v Moravcovi zhlédl. Měl ho rád z BBC. Jestli se dá někdo označit za duchovního otce jeho kariéry v ČT, tak právě on,“ vzpomíná jeden z bývalých zaměstnanců České televize. „Šámal chtěl ukázat, že je v televizi pánem, a na klíčové posty dosadit vlastní lidi. Když přivedl Moravce, za nějž se postavil svou autoritou, způsobilo to haló,“ vzpomíná další člověk, jenž v ČT dodnes pracuje a nepřál si být jmenován.
Tak skončila Špona a od 1. ledna 2004 začal svou kariéru ve veřejnoprávní televizi Václav Moravec se svými Otázkami.

HLAVNĚ, ABY PŘIŠLI

Moravcovi se dařilo a jeho Otázky si vydobyly kredit nejdůležitějšího politického pořadu v zemi. Moderátor byl chválen ze všech stran. A jeho kredit rostl. V roce 2003 získal poměrně prestižní cenu s komickým názvem Novinářská křepelka pro novináře do 33 let. A souběžně sílil jeho vliv. Jenže měnit se pomalu začal i Moravcův pořad. Jako by šlo daleko víc o to, kdo než co. A do jisté míry je to logické. Diváci dlouhodobě sledují rozhovorové formáty podle toho, kdo tam vystupuje. Málokdo řeší, co komu řekl Jan Kraus, běžný divácký rozhovor o televizním zážitku začíná slovy: „Viděl jsi XY, jak byl včera u Krause?“ Každý, kdo dělá televizní rozhovory, navíc ví, že sledovanost a vliv jeho pořadu se odvíjejí od hostů, jež do studia dostane. To si začal brzy uvědomovat i Moravec. A postupně se tím stal přímo posedlý. Začal zvát hosty do pořadu osobně, což také není právě standardní. Jednak za tím byla neprofesionalita týmu, který pořad připravoval, jednak i Moravcova snaha být důležitý a „být u toho“.

Začalo se ukazovat, že Moravec dá v některých případech přednost tomu, aby VIP host přišel a byl ochoten přijít znovu. A tak se Moravec hlavně snažil hosta nenaštvat, jako třeba 13. února 2005, kdy měl ve studiu tehdejšího premiéra Stanislava Grosse. V té době se Gross ocitl uprostřed palby otázek týkajících se nákupu jeho bytu na pražském Barrandově. Nakonec byl donucen k rezignaci, ale ještě v únoru si byl jist, že skandál přežije. Novinářům se dlouho vyhýbal, na otázky neodpovídal. Po několika týdnech mlčení se nakonec rozhodl promluvit právě u Moravce. Naproti moderátorovi seděl Gross sám, ale Moravec mu žádné horké chvilky nepřipravil. Nechal se odzbrojit Grossovým tvrzením, že za aférou jsou nespecifikované „ekonomické mocenské skupiny v zemi“. Ale i to mu tehdy Moravec v přímém přenosu de facto sám poradil. „Vy si myslíte, že to může souviset s mocenskými ekonomickými skupinami v České republice?“ ptal se Grosse. „No tak, když se mě na to takto ptáte, tak můj pocit to je, mám pro to samozřejmě řadu indicií,“ odpověděl premiér, ale nic konkrétního z něj nevypadlo. Gross byl spokojený a do pořadu pak přišel ještě několikrát, čímž si Moravec pojistil „exkluzivitu“ na jeho vyjádření k bytové aféře.

ODCHOD NA DVA MĚSÍCE

Gross padl v dubnu a pár týdnů po něm se s kariérou skoro rozloučil i Moravec. V květnu trochu hystericky oznámil, že už má všeho po krk. Veřejně si postěžoval na vulgární chování českých politiků při diskusích i před nimi. A naříkal, že hostům s předstihem posílá probírané okruhy témat, přesto prý nejsou schopni respektovat základní pravidla korektního vztahu novinář–politik. Z dnešního pohledu je to absurdní vysvětlení už jen proto, že základní pravidla tohoto vztahu si Moravec od začátku své kariéry nastavil velmi volně. Politici tak jen zneužívali jeho vstřícnosti a touhy mít v diskusi velká politická jména.

Za pár měsíců se mu vše rozleželo v hlavě a možná se mu začalo stýskat po televizi, vlivu a slávě. V srpnu se do televize vrátil. Místo jedné hodiny získal pro svůj pořad hned dvě a začal prohlašovat, že už se nebude tolik orientovat na politiku. „Politiku úplně nevytěsníme, ale Otázky budou víc než dosud reflektovat společnost v jejím celku,“ oznámil v rozhovoru pro Lidové noviny. Nikdy se to však nestalo. Jen se rozšířilo portfolio politiků, které si Moravec do Otázek zval. Právě v té době se z pořadu definitivně stala selanka. „Všichni tvrdili, že se Otázky zcivilní. Ale nestalo se to, což je i Moravcova chyba. A speciálně v dvouhodinovém formátu se pořad stal občas neukoukatelným,“ tvrdí jeden z Moravcových kolegů. Od roku 2005 spadá Moravcův tým papírově pod zpravodajství, ale na redakci funguje zcela nezávisle. Moderátor také postrádá dramaturga, jenž by jej tlačil do změn a nutil ho se zlepšovat. Například Martin Veselovský má Jana Rozkošného a na jeho výkonech je to znát. Dnes je dramaturgyní Moravcova pořadu Hana Andělová, ale podle lidí z televize ho spíše chrání před okolím, než stimuluje k výrazným výkonům.

MARATÓNY U MORAVCE

„Pořad stojí na místě,“ tvrdí Jan Potůček, šéfredaktor serveru Digizone. „Nové studio mají tři roky, ale veškeré změny, kterými ten pořad prošel, jsou pouze grafické. Spousta toho, co se tam říká, je pro lidi nesrozumitelná. A dvě hodiny, s tím, že často se i přetahuje, jsou prostě moc. První hodina má sledovanost přibližně 600 až 800 tisíc lidí podle hosta. V druhé hodině sledovanost klesá asi na půlku,“ říká Potůček a dodává, že pořad měl původně vysoké ambice, ale dnes je z něj žvanírna, kam si politici chodí vyprávět, co potřebují. A Moravec jim v tom nebrání. S politiky naopak vegetuje v pohodlné symbióze. Dává jim prostor na obrazovce, oni jeho pořad potřebují a za to mu dělají sledovanost.

Jediným, kdo se této nepsané dohody odmítl účastnit, je Václav Klaus. Jeho tajemník Petr Hájek to vysvětlil poměrně lapidárně. „Pan ředitel Janeček – i kdyby měl dobrou vůli – nemá (…) vliv na to, co ‚jeho‘ televize vysílá. Zvláště ne ve zpravodajství či publicistice a už vůbec ne na maratónské pořady pana Moravce. Ten má tak fakticky svou televizi, svůj privátní kanál, uvnitř této zvláštní instituce,“ prohlásil v dubnu 2010. O rok později se do Moravce a jeho pořadu tvrdě pustil i sám Klaus tvrzením, že se politika „absolutně zvrtla“.

„Je otázka, nakolik k tomu přispěli dnešní politici, třeba pouhou svou nevýrazností. A nakolik tomu přispěla éra mediokracie, kdy se politika nedělá ve středu v devět ráno na zasedání vlády, ale v neděli ve dvanáct hodin u pana Moravce v České televizi,“ řekl Klaus Blesku. Pokračoval, že „není žádná jiná země, kde by politici každý týden chodili na několikahodinový křížový výslech zaujatého, nikoli neutrálního člověka“, s tím, že jsou Otázky „plytké, rozmělněné a šťourající se v detailech, což způsobuje absenci celkové vize“. Klaus měl své osobní důvody Moravce nesnášet, ale pravdou je, že zjevně pochopil, na čem si moderátor „své“ otázky postavil.

KOLEGOVÉ JSOU K NIČEMU

Stejně jako to Moravec „umí“ s politiky, jde mu to i uvnitř televize. Na Kavčích horách občas foukají politické větry různé intenzity, což už tak dost zpolitikařenou atmosféru v televizi ještě zhoršuje. Naprostý karneval zákulisních her začíná pravidelně s blížící se volbou generálního ředitele. V roce 2009 byl Moravec loajální k Jiřímu Janečkovi, v roce 2011 se otevřeně postavil za Petra Dvořáka. Především však otevřeně bojoval proti Romanu Bradáčovi. Ten byl dříve zpravodajem ČT ve Spojených státech, později šéfem Janečkova sekretariátu a nakonec ředitelem zpravodajství a ČT24. Právě zpravodajství, a především pořad Události Dvořák před volbou tvrdě kritizoval. A Moravec si zjevně zahrál o udržení vlastní „nezávislosti“. Bradáč měl totiž vůči jeho pořadu vážné výhrady a dával najevo, že když bude zvolen, mohl by moderátor o svou „nedotknutelnost“ přijít. „Bradáč se snažil vystupovat jako lidový, ale drsný šéf. Vědělo se, že kdyby byl zvolen ředitelem, chtěl by do toho Moravcovi víc zasahovat,“ popsal zdroj z České televize. Moderátor se však jistil. Údajně už poněkolikáté tehdy rámcově vyjednával s TV Nova o možném přesunu na barrandovský kopec, kdyby volba nedopadla podle jeho představ. Nakonec byl zvolen Dvořák a Moravec si mohl oddechnout.

Krátce po jeho zvolení však Moravec udělal chybu. Poskytl Hospodářským novinám rozhovor, jímž si na Kavčích horách naštval snad úplně všechny. Nejprve se pustil do Bradáče. „Tady, pokud budu mluvit proti Romanu Bradáčovi, tak se dostávám na tenký led. Protože myslím, že do mrtvoly se nekope. Můžu ale říci, že se proti mně hrála v zákulisí podobná hra jako dříve proti Janu Krausovi. Byl jsem třeba upozorněn zaměstnanci, že se o mně říká, že za Otázky prý beru jako honorář 650 tisíc korun měsíčně. Takový mimochodem není ani rozpočet celého pořadu,“ vykládal.
A pak přišla rána, kvůli níž si moderátor vysloužil pověst arogantního sebestředného naboba, opovrhujícího prací svých kolegů. „Problém Událostí je v tom, že se vytratili výrazní reportéři. S jakou výraznou osobností si má divák například identifikovat politické zpravodajství? Koleduji si, že mě nikdo nebude zdravit, ale myslím, že lidé, kteří jsou dobrými reportéry, byli vytaženi coby moderátoři do různých pořadů na ČT24. To je chyba.“ Na Kavčích horách ho pak prý řada lidí opravdu zdravit přestala. Bradáč Moravce označil za sebestředného a z ČT odešel. S Reflexem však o Moravcovi hovořit odmítl.

Z citace je zjevné, že Moravec má touhu řídit a ovlivňovat – a také zalíbit se vedení. Což se asi povedlo. Při rozsáhlé rekonstrukci celého zpravodajství, kdy noví šéfové Zdeněk Šámal a Petr Mrzena nenechali ve zpravodajské budově kámen na kameni, se v Moravcově relaci nezměnilo vůbec nic.

VLIVOVÉ OKÉNKO

Vedle svých Otázek moderuje Václav Moravec v ČT i volební, kongresová a sjezdová studia stejně jako volební speciály OVM z krajů. Před krajskými volbami v roce 2008 dlouho přemýšlel, zda má speciály ještě dělat. Údajně se mu do nich nechtělo. Když však vedení televize nabídlo moderování někomu jinému, nakonec přece jen kývl. Od té doby nechybí u žádného speciálu. I proto byl automatickou volbou pro letošní prezidentské volby. Ale tentokrát poprvé narazil. Už „superdebata“ devíti kandidátů před prvním kolem byla z televizního pohledu fiaskem. Dvouhodinový speciál měl pod taktovkou Moravcův tým (dramaturgyní byla znovu Andělová), ale pořad působil amatérsky a hloupě. Ze 120 minut debaty připadlo jen dvaasedmdesát minut na kandidáty. Zbytek na předtočené reportáže a na Moravcovo řečnění. Miloš Zeman (s nímž, jak se později ukázalo, si Moravec v soukromí tyká) se pak moderátorovi veřejně posmíval, že si hraje na dalšího prezidentského kandidáta. Byl to však znovu Moravec, kdo Zemanovi hodně pomohl mezi prvním a druhým kolem, když do prezidentské debaty z ničeho nic vnesl téma Benešových dekretů. Dost možná tím nakonec Zemanovi vyhrál volby …

Po volbách pak poskytl serveru iDnes rozhovor, v němž prohlásil, že kampaň zvládl „bez větších chyb“. Na otázku, zda byl volit, odpověděl, že nebyl, protože kdyby si někoho vybral, tak by cítil střet zájmů a hůře by se mu odpovídalo na otázky a kritiky. S tím, co dnes víme o jeho vztazích s politiky, je to docela drzá odpověď. Ale i to je dlouhodobá Moravcova strategie – proti politikům se nevymezovat a před diváky si hrát na hyperkorektního novináře.

Moravcův pořad je zjevně na konci své cesty. Dvouhodinová debata s politiky je přežitý televizní formát, a pokud má pro televizi nějaký význam, pak jen jako „vlivové okénko“, které se dá občas s politiky za něco vyobchodovat. Divákům nepřináší nic. Ale jeho moderátor, pravidelně každou neděli v dokonalém obleku s manžetovými knoflíčky a strakatým kapesníčkem v kapse saka, může mít dojem, že se česká politika točí kolem něj. Pokud to není pravda, žije v ošklivé iluzi. A pokud to pravda je, jsme na tom možná ještě hůře, než si myslíme.