Zelení si na nedělní republikové radě odhlasovali, aby ministryni pro lidská práva Džamilu Stehlíkovou ve vládě vystřídal hudebník Michael Kocáb. Je to dobrý nápad; hned jak nastoupí, požádám ho, aby přezkoumal, zda nebyla porušena lidská práva akcionářů Trendu.
Předesílám, že v Kocábově fondu Trend zařvaly kupony nejen moje, ale celé mé rodiny. Takže jsem podujatý – ale myslím, že oprávněně. Když po revoluci přišla kuponová privatizace a každý občan dostal své kupony, za které mohl nakoupit akcie nějakého podniku, byla většina střední třídy ekonomicky poměrně dezorientovaná a nepraktická (což je ostatně pro střední třídu typické). Dala přednost tomu, že svěří své kupony nějakému fondu. Řadu z nich však reprezentovali nevěrohodní šmelkové typu Viktora Koženého, proto opravdu hodně lidí z mého okolí přijalo jako úlevu nástup fondu Trend na tehdejší ekonomickou scénu. Vždyť jeho spoluvlastníkem byl Michal Kocáb, ten, co toho za revoluce tolik udělal! Ten z iniciativy Most! Ten bude se svěřenými penězi hospodařit poctivě, mysleli si tehdy lidé.
Ukázalo se však, že rozumnější bylo svěřit peníze Koženému než Kocábovi. On s fondem totiž nezačal pořádně hospodařit, naopak ho obratem se svými společníky prodali nějakým filištínům, jenž ho vytunelovali a lidi, kteří se při privatizaci na Kocába spolehli, že se poctivě postará o jejich peníze, odrbali. Kocáb neudělal nic trestného, to už zkoumaly orgány činné v trestním řízení. Jenom totálně zradil důvěru všech, kteří se spolehli na jeho image solidního člověka vybudovanou politickou činností za revoluce. Neudělal nic trestuhodného – řečeno marketingovou terminologií jenom prodal vlastní obličej do reklamy na pochybný podnik.
A to je, myslím, nejlepší průprava pro funkci ministra lidských práv. Vždyť kdo jiný by toho tolik věděl o malých křivdách na prostých lidech než reklamní tvář rozkradeného Trendu?