Takže sbohem na věčnosti. Proč to říkám? Protože naproti mně na trase A sedí Emír či Omar nebo Mohamed – všichni s touhle vizáží se jmenují podobně – a obřadně zavírá velikou peněženku, kterou omotává růžencem. Nevzpomenu si v tu chvíli na jedinou věc, jež tu po mně zůstane. Jen mnoho předsevzetí. Teď to bouchne.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
