Před dvěma týdny jsem se v článku o novém Klíči k českým golfovým hřištím zmínil o předmluvě, kterou pro tuto knihu napsal prezident České golfové federace Milan Veselý. Jde o text, který stojí za citování. I za úvahu.
Před dvěma týdny jsem se v článku o novém Klíči k českým golfovým hřištím zmínil o předmluvě, kterou pro tuto knihu napsal prezident České golfové federace Milan Veselý. Jde o text, který stojí za citování. I za úvahu.
Milan Veselý v článku nazvaném Vyslyšte Old Dogs! mimo jiné píše, že golf se u nás silně rozvíjí, ale s tímto rozvojem „nejde ruku v ruce vývoj hráčských a lidských vlastností. Máme krásná hřiště, kde lze pořádat světové soutěže, luxusní klubovny a komerční turnaje, které vás od snídaně, cannon startu, doprovodné zábavy pro manželky byznysmenů zásobují vším možným, ale pro opravdového golfistu je to spíš cesta do pekel a smutný obraz současného golfu.“ Dále prosí o vyslyšení „starých psů – old dogs“, ke kterým se počítá, a „pochopení toho, že golf není jen sport (…), ale způsob života, filozofie, tradice, něco úžasného a posvátného. Bohužel v současné době nemám žádné zbraně proti hulvátství, pomalé hře, ignorování pravidel a golfové etikety a celkové neslušnosti, nedostatku smyslu pro vhodné oblečení na hřišti a proti spoustě dalších věcí, které ničí náš milovaný golf.“ A svou úvahu končí slovy: „Proč v současné době všichni tolerujeme plebejství, aroganci a přízemnost, která nás všude a bohužel i v golfových areálech obklopuje? Vítám každou iniciativu ke zjemnění, k poskytnutí kvalifikovaných informací a k obnově intelektuální atmosféry v našem jedinečném sportu.“
Veselého názor je bezpochyby oprávněný apel týkající se chování dnešní – a nejen golfové – společnosti. Je to i postesk nad tím, že někdejší atmosféra golfové pospolitosti a dobrých mravů upadá, že jsou asi pryč časy, kdy v golfu nehrály velkou roli peníze, výdělek, zisk. S některými Veselého postřehy lze určitě souhlasit – například že mnozí lidé si slovo golf zaměňují za objíždění komerčních turnajů, kde se kdekdo vytahuje a přetvářka je běžným způsobem chování. Nelze než souhlasit i s tím, že ignorování pravidel je smutná záležitost. Stejně tak, že pomalá hra je neúctou k druhým.
Na druhou stranu si ale nemyslím, že golf se nějakým výrazným způsobem mění k horšímu. Podobné problémy navíc zažívají i jinde ve světě a jsou spojené s tím, že z golfu se stává masový sport. I proto do něho také pronikají prvky, které jsou typické pro chování davu: jistá míra bezohlednosti, neuznávání tradic, přízemnost. Ale jakkoli jsou mi mnozí golfoví „křupani“ také protivní, musím uznat jednu věc: právě díky přílivu miliónů obyčejných hráčů se dnes golf těší všeobecné pozornosti a zájmu. A především, bez početných příslušníků skupiny „plebejců“ a jejich obrovské kupní síle by golf nebyl sportem dostupným pro všechny. Byl by stále jen tím, čím byl v minulosti: drahou kratochvílí pro úzkou skupinu vyvolených (samozřejmě s výjimkou Skotska, kde šlo vždycky o lidový sport).
Golf už dnes také není „způsobem života“, ale spíše jen způsobem trávení volného času. A je samozřejmě také obchodním odvětvím, kde pravidla určuje nabídka a poptávka. I proto se dnes na mnohých hřištích už nehledí na to, jestli máte tričko s límečkem nebo modré džíny (což mně osobně vůbec nevadí). Trh eliminuje tyto formality, protože mu komplikují cestu k tomu stěžejnímu: většímu počtu hráčů na hřištích, kteří přinesou vyšší zisk. Je možná smutné, že z golfu mizí atmosféra gentlemanské Velké Británie první půlky 20. století a nahrazují ji zákony konzumní společnosti, ale to je nevyhnutelná daň za ten obrovský nárůst popularity, ale i za tisíce nových hřišť.
Dnes už proto nemá ani význam hovořit o golfu jako o „jedinečném“ sportu, na kterém je cosi úžasného a posvátného. Golf je sport jako každý jiný. Budeme-li navíc zdůrazňovat jeho tzv. výjimečnost, bude stále přitahovat snoby, kteří se domnívají, že golfové hole jsou vstupenkou do exkluzivního světa. Na golfu dnes ale rozhodně nepotkáte žádnou lepší společnost. Jen lidi všech typů a vlastností: poctivce i podvodníky, neurvalce i slušné hráče, naduté egomany i normální jedince. Také bych byl rád, kdybych se na hřištích a v klubech více setkával s „intelektuální atmosférou“, ale zatím vidím, že golf nehraje až tolik intelektuálně zaměřených hráčů. Převažují spíše technokratičtí manažeři, případně neintelektuálně uvažující podnikatelé.
Stesky Milana Veselého tedy vyslechnu a rozumím jim. Ale odhaduji, že budoucnost golfu není v rukou tradic dbalých jedinců. Už dnes je v rukou trhu, který se řídí požadavky davu. Což ale neznamená, že to je špatně.
