Cena dopadla na Štolbu!

VLADIMÍR NOVOTNÝ

Mnozí lidé pohybující se kol a vůkol literatury možná ani netuší, že existuje Společnost F. X. Šaldy a ta že každoročně uděluje Cenu Františka Xavera Šaldy. Třeba si to jednoduše nepamatují: Šalda byl, jak známo, mimořádný literární kritik, kromě toho se také (což je méně známo) věnoval i modernímu výtvarnému umění, takže na něho můžeme v určitém smyslu pohlížet i jako na kritika výtvarného, kterýžto je ovšem v hlubokém stínu autorovy literárně-kritické slávy.


Proč to připomínáme: protože Šaldova cena bývá v posledních letech udělována i kritikům hudebním, filmovým... Být u toho FXŠ, smál by se jako vraný kůň. Ale tu a tam přece jenom věci spějí k lepšímu.
Letošním laureátem Ceny F. X. Šaldy se totiž zase stane nejenom kritik literární (!), ale dokonce i kritik, který si ji nad veškerou pochybnost zaslouží (což se rozhodně nedalo říci o všech dřívějších vyznamenaných z literárního světa): ve středu 25. dubna v Rezidenci primátora hl. města Prahy dojde k slavnostnímu předání tohoto vavřínu, jejž obdrží středogenerační kritik (a také saxofonista) Jan Štolba. Má se Šaldou společné jednak tolik, že oba studovali necelý rok - Šalda na právech, Štolba na "peďáku" v Brandýse nad Labem (rozuměj na pražské Pedagogické fakultě UK), potom se ovšem Šalda jal živit vlastním perem kritickým, zatímco Štolba hledal obživu v rozmanitých povoláních jako například listonoš, aranžér, dolévač defensorů, učitel ve zvláštní škole, jako mnozí jiní byl též skladník a hlídač. Také si pobyl v exilu, nyní žije střídavě v Praze a v Austrálii - a tam i tam píše: jednak (stejně jako Šalda) vlastní prózu a poezii, jednak literární kritiky. Ty publikuje časopisecky, dnes nejčastěji v brněnském Hostu - a nyní mu nakladatelství Torst vydalo rozsáhlý výbor z "úvah o básnících a poezii" pod názvem Nedopadající džbán. A právě za tuto knihu kritik Štolba získává Cenu Františka Xavera Šaldy.
Jak se zřejmé již z podtitulu, Štolba píše především o poezii a zejména o básnících - a paradoxně to potvrzuje i závěrečný oddíl tohoto souboru, který je věnován kritickému rozboru několika prozaických titulů, například knihám Ludvíka Vaculíka, Ivana Matouška, Michala Ajvaze, Petra Pazdery Payna či Miloše Doležala. Současně se tu kritických medailonů dočkalo přes padesát současných básníků, mluvčích několika generací, včetně té nejstarší - mj. tvorba již zesnulých Zbyňka Havlíčka a Emila Juliše. Z tohoto pohledu můžeme celý Nedopadající džbán číst i jako kritické shrnutí naší básnické přítomnosti, resp. básnické tvorby zvláště z posledního desetiletí (a prozaické medailony k tomu tvoří roztomilý doplněk). Štolba je kritik zaníceně vykladačský, směřující k esejistické interpretaci básníkova naturelu, snaží se jazykem esejisty (často i jazykem estetika) vyjít z textu básně a dospět k vyšším uměleckým až filosofickým poznatkům. Což znamená, a vyčítat mu to nelze ani v nejmenším, leč konstatovat to je záhodno, že není ani za mák typem kritika literárněhistorického, který klade těžiště výkladu na kontext vzniku díla a na jeho postavení ve světle vývojových souvislostí krásného písemnictví. Tohle Štolbu nezajímá, tohle by možná ani neuměl, ani nechtěl - on chce psát o poezii (i próze) jinak, umí o ní psát jinak - a plným právem mu patří Cena F. X. Šaldy.