Hořice v Podkrkonoší leží na rozhraní dvou světů. Na jedné straně nudná, ale bohatá řepná a obilná polabská rovina, na straně druhé půvabná pahorkatina, oplývající ovšem kamením a oddělená od té nudy vedle chlumy. Na jedné straně usedlost maloměsta, na straně druhé mnohdy divoké pokusy umělců, kteří zde po vzoru Matyáše Brauna, stvořitele nedalekého Betléma a Kuksu, dávají kulturní krajině takřka mystický rozměr, který už předznamenává „blouznivce našich hor“. Prožil jsem od narození až do svých dvaadvaceti v Hořicích všechny prázdniny, pak se na chvíli odpoutal, abych se po několika letech vrátil. Na místo, odkud je to dolů do města, co by kamenem dohodil, a kde tento text píšu. Opravdu není nic těžšího než psát o něčem, co člověk dobře zná.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
